Jen kukuřice

 

 

Někdy si říkám

tak

už jsem prázdná

vše co se navrstvilo pod aortou

nasbíralo halabala na poličkách pod čelem

vše už jsem napsala

 

ono toho zas tak moc nebylo

nic co by změnilo běh řek a dějin

nic co by nenapadlo ostatní

a ti před tím

a ani nevím jak a kdy

najednou jsem si všimla

že mě svět přestal bolet

jako když najednou přestane bolet zub

člověk si to uvědomí až po chvíli a oddechne si

 

anebo jako letošní léto

tak žhavé a opravdové

je pryč

ještě se tváří že je

trousí laskavé úsměvy

ale

smráká se dřív a dřív

noci chladnou v ulicích

po ránu nad loukami opar

jak se vytrácí nastřádané teplo

a kukuřice podél cest je vysoká

má nalité klasy

zrno tvrdne

a ono je to smutné i úlevné zároveň

 

no a se mnou je to stejné

tak nějak už vím co bude

co se asi honí v hlavě té blondýnce

jak dělá oči na vše v kalhotách

jak přemýšlí babka s modrým účesem

jak ta svižná s berlemi

pokladní s uštvaným výrazem v očích

opilý štamgast nad pivní pěnou

 

vidím je a vím

a není to úlevné

je to spíš smutné

a říkám si

no jo tak už pomalu nastupuje podzim

a podzim je krátký

a nemusí být krásný a slunný

ale snad bude

a tak trochu doufám že se mýlím

něco mě totiž mate

nedočkala jsem se kýžené moudrosti

pořád jsem padlá na bednu

nezralá pitomá

a přemýšlím

tak jak to k čertu je

no a to prozření co je ve mně zároveň

mi říká

holka holka

tak to přece je

nic už nebude

jsi jako ta kukuřice podél cest

nic víc

jen kukuřice

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

---