maminčina hůlka

uběhl rok

je těžko k uvěření

stačí jen vůně

co ti patřila

jak může být tu ten

kdo rok už tady není?

copak se Láska někdy ztratila?

bydlí tu s námi

uvnitř schovává se

sedává sama tiše v podkroví

když přijde večer

smutek mívá v hlase

však na otázky vždy mi odpoví

kolik je hvězd

tam kde se táta ztratil?

a jestli cesty mají správný směr…

když život lidem každým dnem se krátí

proč nezdá se mi všechno na Zemi být  fér?

uběhl rok

co bylo

dnes už není

tvá hůlka v chodbě o zeď opřená

těžko ten pohled na ni něco změní

a přesto tolik

tolik znamená…