Neboj se

Na nebi hvězdiček
jsou věci jasné
světlušky jablíček 
za noci krásné

A město jak zahrada
neony zraje
Měsíc v nás zapadá
a stříbrem taje.

Tvé vlasy peříčka
mě v dlani svítí
jak malá zrníčka
dechu a bytí.

Neboj se letíme
i když padám
jak vidět nevíme
poslepu hledám.

Snad sebe v korunách
větvoví písku 
snad zemi na rukách
hliněnou třísku.

Hluboko pod víčky
oči tvé tančí   
ve stínu psí svíčky 
vteřiny končí.

Ránem to neskončí
začnem být hned
prostor se rozloučí   
čas vrátí se zpět.