Podzim

Zpěv slavíků uvadá v dáli,

zelená barva upadá v zapomnění,

čeká až nahradí ji bílé perly,

umírá před tím než znovu se zrodí.

Pohledy na svět se rázem mění,

kroužím po obloze v červáncích růží,

zahrady poblednou a srdce mé touží,

až znovu zahlédne sluneční záři.

Šedivá obloha,komíny kouří

přisednu k ohni co rádoby hřeje.

Nikdo z nás neví co zemi souží,

jsme jako podzim v náručí beznaděje.

Oba dva víme že časy se zlepší,

sedíme u krbu,on praská a hoří,

s modlitbou u spánku v bezesném moři,

vzýváme boha nechť udeří pěstí.