Tobě

Zhasl jsem
a bylo to jako zemřít
i když v podobenstvích polí
našich ležících těl
ještě nepadl skutečný stín
nechal jsem vylétnou všechny ptáky
které jsem vymyslel na nebi
a žárovka ztichlá uprostřed věty světla
zářila tmou
neřekla jsi nic
ani když jsem mlčel 
a prach našeho dechu 
pomáhal být Měsíci tam nahoře
aby bylo kam pohřbít básníky i psy 
za jejichž náhubky 
milenci mívají minuty ticha  
a cítil jsem tě jak doteky včel 
jež na růžích na rozloučenou 
tančí svá znamení k letu 
vím, že pokaždé když se narodím
vede má první cesta k mladému obilí
abych si vzpomněl tě najít 
když jím jdu a ono se tvými stébly prohýbá až k zemi 
neboť mé dlaně jsou něčím jako vítr
a probouzím se, abych mohl usnout
vedle tebe jen