Opuštěný ...

 

 

 

bezhlesý pláč nepřinášející očistu,

ale klestící cestičky zoufalství ...

 

odcházelas´ tak lehce - samozřejmě ... 

- a kolem hlavy se mihotali

zářiví motýli z říše lží ...

 

ještě jsem doufal - ze setrvačnosti

i když už se ztratila skutečná víra ...

následují poněkud malicherné smutky,

touha neslevit z pozice dobyvatele ....

 

bylo v tom něco středověkého ...

                    mystického ...

                          jako úpis krví ...

 

- jak snadno člověk zmalomyslní -

 

pak už jen pokusy

vešlapat zlobu do dláždění

a z trucovitou arogancí

              přijímat 

                        nevyhnutelnost

                                                 smrti ... 

 

 

 

 

 

 

 

 

---