Meterologie transpondentální iluze

...neboli v řeči skřítků Ašket.

 

Tato oslava koná se každým rokem a skřítkové jí říkají Ašket, protože symbolizuje zrychlené vnímání času způsobené snižujícím se počtem nových podnětů v okolí.  A také proto, že Bambuga už je zabraná troglodyty, kteří si nevidí přes práh svojí reality.

Tak jako každý rok schází král Otamar po schodech svého červeného paláce a jako každý rok pohlédne k obzoru, aby jeho mysl seznala nové zítřky. Usměje se na svůj lid a zvolá :

Ašket!

Skřítkové začnou jásat. Obrovský mrak si páře břich o špičatou věž červeného paláce a na zemi skřítků se sypou cukroviny.

"Stejně by se to mělo jmenovat Bambuga." Velkomír podává jedno lízátko svému příteli Dimovi.

"Ašket, protože už i ta lízátka jsou každý rok stejná. Jako kdyby to bylo včera." Dima nesouhlasí. Ten samý rozhovor vedli před rokem a jako by to bylo včera.

"Co až kolem nás nebudou žádné nové zážitky?" zeptal se Velkomír s vážnou tváří. "Co až bude všechno známé a bude se to jen opakovat?"

Dima se na chvilku zamyslel.

"Možná by se to mělo jmenovat opravdu Bambuga. Třeba to vůbec nemá být oslava, ale taková zkouška."

Velkomír tomu moc nerozuměl.

"Třeba nás Ašket prostě varuje, že je kolem nás málo zážitků. Že bychom s tím měli něco dělat."

Velkomír se zamračil. "To by z nebe nepadala lízátka."

"A třeba ty lízátka jsou symbol. Poprvé to bylo fajn a teď? Pořád ta stejná lízátka, pokaždé ten stejný mrak."

Oba se odmlčeli.

***

Muž, lidský muž se v říši skřítků objevil málokdy. Tenhle tu ale najednou byl a postavil se přímo k Dimovi a Velkomírovi.

"Dobrý den, pánové." Pozdravil a nadzvihl cylindr. "Nemohl jsem nevyslechnout vaši diskuzi. Jsem doktor Larry Carterberry."

***

Úhozem věků bude vše připraveno, budeme tomu říkat třeba Another Ghost Story, jako pracovní název. Mystérium nepoznaného, a tak. Dlouhověkost, no uvidíme. Budiž prokleta navždy, budiž prokleta a ztrať svou moc a ztrať sama sebe. Pick your character

right now!

Válečník 1

Mág 0

Doktor 7

Skřítek 9

Krysa s kuší 3

***

"Takže," zamyslel se Dima, "pokud je Ašket varování, měli bychom udělat něco, abychom poznávali nové věci."

Doktor Carterberry spokojeně pokýval hlavou. "Přesně tak, Dimo. Vytěžit čas na maximum."

Velkomír lízal lízátko. "Co když zboříme tu věž?"

Dimovi ten nápad přišel zajímavý. "Nebudou padat lízátka."

"Lízátka jsou symbol," připomněl doktor Carterberry. "Zničení symbolu je pouze..."

Doktor Carterberry se zamyslel. Symbolické.

"Musíte změnit prostředí. Musíte najít nové prostředí, abyste se naučili vidět věci z jiných úhlů pohledu."

***

Šli temným lesem. Skřítkové měli hnědé pláště. Dima šel s kapucí a držel lucernu, která jim dávala dost světla, aby se vyhýbali nástráhám troglodytů. Doktor Carterberry v dlouhém koženém plášti šel s Velkomírem za Dimou. Velkomírovi došla lízátka a nebyl si jistý, jestli je rozumné riskovat pohodlí příjemných, známých zážitků za nové, možná dokonce drastické zážitky. Stačilo by, aby přehlédli jednu past troglodytů a zuby pasti jim zbarví plátěné kalhoty do ruda, jejich vlastní krví. Bolest je donutí řvát a přilákají troglodyty, nebo něco horšího.

Proto se mu celkem ulevilo, když došli ke skále a doktor Carterberry navrhl, aby přespali. Když ale Dima došel blíže ke skále s lucernou, spatřili na ní kresbu bílou křídou. Kresba znázorňovala dveře s klikou a zámkem.

"Mohly by to být kouzelné dveře." odtušil Dima.

"Podle mě jsou to dveře namalované křídou." odpověděl doktor Carterberry. "Kdyby ale byly kouzelné, šly by nějak otevřít."

"A co když je odemknu klíčem?" Velkomír sáhl do kaspičky ve svém plášti a vyndal klíč. Vložil klíč do namalované dírky a dveře se otevřely.

"Piece of cake..." zasmál se Velkomír a schoval klíč.

"To bylo dost jednoduchý," poznamenal zamračeně doktor Carterberry. "Ani se nebudu ptát, odkud máš ten klíč a proč pasuje do těch dveří."

***

Uvnitř nebylo vlhko, pouze chladno. Až důrazně chladno, napadlo Velkomíra. Šel za Dimou a nic neviděl. Vešli do velké místnosti, která ale nebyla slabým světlem lucerny osvětlená dost na to, aby si ji mohli pořádně prohlédnout.

"Jsou tu svíce!" Zvolal Dima, když spatřil mohutný svícen. Všichni se jali svíce zapalovat, až se jim naskytl pohled na obrovský sál. Uprostřed sálu stálo velké vladařské křeslo.

***

Tetrofágus, vládce říše zla, ten který přípravuje osudy. Tak nějak. Ucítil přítomnost a probudil se. Zdvihl ruce a mezi prsty mu proběhl elektrický náboj.

Jeden.

Přeskočil na druhou ruku, potom na svícen a nakonec skočil na desku na zdi. V desce něco luplo a ozval se hukot. Potom něco luplo znovu a znovu a častěji. V místnosti vzplály pochodně. Další lupnutí a někde v dálce se ozval drnčivý zvuk.

Tetrofágus vyslal impulz do tří okolních realit, což je něco podobného, jako když máte z něčeho radost, tak to vyfotíte a nasdílíte na facebooku. Narozdíl od nás Tetrofága při tom neobtěžovala reklama a nemusel si nechtěně přečíst, že se Anežka doma nudí ale stejně všechny lovískuje.

***

"To je teda blbost," uchechtla se Anežka. "Skřítkové a doktor. Svět opravdu není normální."  Na poslední slova kladla patřičný důraz. Zavřela stránku písmáka a podívala se, jestli jí někdo nepíše na lide.cz.

Některé okamžiky v životě mohou být rozhodující. Přesně v tento okamžik Anežka absolutně změnila svůj život. Dočetla by se totiž dál o sobě, o tom, co právě udělala. Dokonce i o tom, co si myslí. Seznala by existenci paralelních realit a podle teorie dotčených věcí by její život byl neskutečně pestrý. Dožila by jako šťastná oliheň na Dněprovostoku 6, což je malá planetka u jedné z hvězd souhvězdí plachet.

Místo toho právě četla vzkaz od toho, kvůli kterému o čtyři roky později zemře.

Nebo ne?

***

Na trůnu byla položená zvláštní skříňka. Byla kovová a byl na ní vyobrazen válečník, čaroděj a skřítek. Otevírala se na číselný zámek.

"Chybí nám válečník. Čaroděje může dělat Carterberry." zauvažoval nad skřínkou Dima.

"Bohužel jsem jen a pouze doktor, žádný čaroděj. Podej mi tu skříňku." odpověděl doktor Carterberry. Vzal si od Dimy skříňku a na zámku nastavil "109". Skřínka se otevřela a uvnitř byl dopis.

***

Milý můj

v hloubi duše stále cítím, že jsme spolu, ale ten pocit slábne každým dnem a jednou bude jako piha, která nezmizí.. jako mateřské znaménko, které je s tebou svázané navždy

přesto tě opouštím, přestože bych chtěla, abys byl víc, než jen piha, přestože mi bude smutno vždy, když se ucítím to residuum toho co bylo a co jsem cítila, přesto mé srdce touží jinak a já se zavdala s truhlářem pepíkem

budu mu po boku a tebe budu mít stále v mysli

čas je jen spoustu různých realit a naše minulá já stále existují a tam se milují a touží po sobě. budiž ti toto útěchou

Jenovéfa

Doktor Carterberry dočetl.

Velkomír se zašklebil. "Jenovéfa?"

***

budiž prokleta a tvoje duše bude hnít, tak, jak jsem řekl.

já jsem tetrofágus a pokud tě nebudu mít já, nebude tě mít nikdo.

v dešti zatracenců jsem tančil a pil jejich krev

obklopil jsem se troglodyty a v zuřivé masturbaci

jsem namaloval obraz tebe protože ty jsi to co mě dělalo plným

a tvůj obraz mi dal nahlédnout do sebe sama

a uvědomil jsem si, že největší potěšení mi dělá vidět tě zuboženou

s myslí zotročenou

tak pravím já, tetrofágus, ten, který vidí za obzor

***

Doktor Carterberry se posadil na trůn a přemýšlel. Vrásky se mu prohloubily a chvílema si něco mumlal pro sebe. Velkomír s Dimou ho sledovali ze země.

V tom se někde ozvalo burácení. Chvíli na to se v místnosti rozsvítil velký lustr.

"Sám od sebe!" zvolal Velkomír.

"To nebylo samo od sebe." Zamračil se doktor Carterberry.

"Jak by se to mohlo stát?" Zeptal se Dima.

"Tohle místo," doktor se zamyslel. "Tohle místo je kouzelné."

Velkomír se na doktora zašklebil. "Když se věci dějou samy od sebe, tak je to kouzlem. To dá rozum."

Doktora to popudilo. "Nemusí to být vždycky kouzlem. Tohle místo je protkané drátky a přístroji. Je velmi nebezpečné, zvlášť teď..."

Doktor se opatrně rozhlédl. "...Když všechno začalo zase fungovat."

Dima s Velkomírem na něj s úžasem hleděli.

"Vy tohle místo znáte?" zeptal se Dima.

"Řekněme, že už jsem měl tu čest." přikývl doktor Carterberry. "Ale o tom vchodě jsem nevěděl. Byl jsem tu tenkrát trochu jinou cestou... A odcházel jsem narychlo."

"Co je to za místo?" zeptal se Velkomír.

Doktor Carterberry chtěl začít mluvit. Potom se ale zadíval do prázdna za trůnem.

Skočil do stínu za trůnem a chytil malou postavu, která se tam schovávala.

Když postavu ozářilo světlo, seznali, že právě chytili krysu s kuší.

***

Co si ale doktor Carterberry nevšiml, že když skočil po kryse s kuší, vypadl mu dopis. Dima dopis sebral a schoval.

***

Zatímco si Velkomír a doktor Carterberry povídali s krysou s kuší, Dima si přečetl dopis.

Milý můj

v hloubi duše stále cítím, že jsme spolu, ale ten pocit slábne každým dnem a jednou bude jako piha, která nezmizí.. jako mateřské znaménko, které je s tebou svázané navždy

přesto tě opouštím, přestože bych chtěla, abys byl víc, než jen piha, přestože mi bude smutno vždy, když se ucítím to residuum toho co bylo a co jsem cítila, přesto mé srdce touží jinak a já se zavdala s doktorem Carterberrym.

budu mu po boku a tebe budu mít stále v mysli

čas je jen spoustu různých realit a naše minulá já stále existují a tam se milují a touží po sobě. budiž ti toto útěchou

Anežka

Když dočetl, rychle dopis schoval, protože už k němu běžel doktor Carterberry, Velkomír a krysa s kuší.

"Je to dobré, s krysou s kuší jsme se skamarádili, bude nám pomáhat." oznámil Dimovi radostně doktor Carterberry.

"Ano, je to tak." potvrdila krysa s kuší a dodala: "Jsem krysa s kuší."

***

Nakonec se rozhodli, že se vrátí ven a přespí tam. Vyšli ven tajnými dveřmi a uložili se ke spánku. Doktor Carterberry vylezl na malou skalku.

Dima ho sledoval. Za doktorem zářil měsíc a Dimovi přišlo, že by se každou chvílí mohl proměnit ve vlkodlaka.

Dima se převaloval, ale nemohl spát. Přemýšlel, co má znamenat ten dopis a proč jim to doktor neřekl. Nakonec vstal, aby s ním promluvil.

"Neruš mě, musím přemýšlet."

Doktor byl zachmuřený. Dima viděl, že ho něco trápí a tušil co.

"Vevnitř někdo je a vy jste mu přebral holku." řekl nakonec to, co si myslel.

Doktor Carterberry přikývl.

"Nesoudím vás, ale nerozumím, proč se tam vracíte?" zeptal se Dima, aby se věc už konečně objasnila.

"Protože se musím zvrátit jednu věc, kterou udělal. Proto musím najít portál, který je uvnitř. Ale jak jsem řekl, jeho jeskyně teď žije, jako jeden organismus. Nebude lehké se k portálu dostat."

"Moc tomu pořád nerozumím." Zamyslel se Dima. Potom se podíval doktoru Carterberrymu přímo do očí. "Děláme dobrou věc?"

Doktor Carterberry se dobrosrdečně usmál. "Dozajista."

Dima se usmál a pokýval hlavou.

Ach, pomyslel si doktor Carterberry, vždyť já už se umím usmívat jak Ian Mc Kellen...

***

"Vstávejte! Musíme vyrazit, abychom našli portál!" budil všechny Dima.

Doktor Larry Carterberry, Dima, Velkomír a krysa s kuší opět otevřeli tajné dveře a vstoupili do tetrofágovy jeskyně.

To enjoy Cave of Tethrophagus adventure, please purchase additional content "Cave of Tethrophagus" at discounted price $22,99 $12,99. You will get 3 random rare items as a bonus!

***

Doktor Carterberry věděl, jak portál aktivovat. Stačilo sestavit runy ve správném pořadí a do tvaru souhvězdí kassiopei. Portál se aktivoval.

"Počkejte tu na mě. Někoho přivedu."

Ostatní kývli a krysa s kuší si pro jistotu nabila kuš. Předchozí zkušenosti je naučily obezřetnosti. Velkomír mnohokrát vzpomněl na Ašket, den, kdy z nebe padají lízátka. Jedním si byl ale jistý.

Za poslední dny prožil mnohem víc, než za celý rok..

to be continued

want to have more from your life? join us! no subscription fee, just overpriced skins and items! Create your profile and start playing now!

---