Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

3/7 (2. místo z 11 v Povídce měsíce listopadu 2013)

28. 11. 2013
12
17
2451
Autor
Prosecký

„Chtěla bych ji vidět aspoň na chvilku,“ povzdechla si Ači. Zkoušela si přitom představit, že ruka ovinutá pod jejím poprsím není Markova, ale maminčina.

Pousmál se na ni chápavě, a tak pokračovala:

„Pochlubila bych se jí s tím, co všechno jsem po její smrti dotáhla do konce:

Otec si vždycky přál, aby měl kompletní encyklopedii Brockhaus. Já už jsem všechny chybějící díly dokoupila. I doplňky.

Vysoudila jsem zpátky Pecoldovo pole a Maruně odkážu všechno, jak se patří.

Vydržela jsem s chlapem, i když mám tebe, Marku. Děti mají oba rodiče a jakž takž se snášíme. …“

Díval se na ni. Věděla, že jí rozumí. Uměl mlčet, když slova byla nepřístojná.

Nevšimli si, jak jim ubíhá čas. Brzy začalo svítat.  Oba museli za svými povinnostmi.

Ači se z práce vrátila brzy. Sotva si opláchla ruce, zabořila se do sedačky a přivřela oči. Otevřené francouzské okno vydouvalo záclonu do místnosti. Ale nějak příliš.

Pak se odhrnul závěs a za ním

stála matka.

Tak, jak ji Ači naposledy viděla živou. Chvíli se na sebe jenom nehnutě dívaly.

„Ahoj, Ači,“ pronesla máma pomalu, „jak se ti vede?“

„Jak, …, co bych …, kde začnu …,“ nemohla Ači najít slova.

„Máme na sebe 12 minut,“ jemně, ale nekompromisně sdělila máma.

„Tak dobře, od roku 2007, co jsi …“

„Jen to řekni „zemřela“. Už jsem si na to zvykla.“

„Víš, jak táta vždycky chtěl mít kompletní Brockhaus. Sehnala jsem všechny chybějící díly.“

„A není to v době internetu nesmysl, Ačko?“  

„Dokoupila jsem Pecoldovo …“

„Jen aby je tvoje děti zase neprodaly. Komu to odkážeš? Ani jedno o to nemá zájem. Nemysli si, ani Maruna!“

(Matka měla pravdu.)

„No dobře, vydrželas s tím budižkničemu kvůli dětem, ale nebyl to ztracený čas? Ači, nemáš nějaký rybízový džem. Mám na něj strašnou chuť?“

Neměla. Má pro něj skočit do obchodu? Stihne to za 8 minut? Ne. Matka se holt musí obejít bez džemu. Dostala chuť pomstít se matce, a tak si vzpomněla na jednu pitomost:

„Pamatuješ se na ten tátův vynález třísedminového taktu? Tak ten jsem nechala za patentovat. Padlo na to celé dědictví po tobě.“

„Ach, kdybys věděla, jak hnusně se teď tvůj otec chová, Ači,“ roztesknila se máma. Ači jí přinesla z předsíně teplé bačkory. Chvíli v nich seděla a doba byla pryč. Když máma odcházela, povzdychla si tak neopatrně, že to Ači slyšela:

„Ani tohle moje dítě není normální!“

Sotva zmizela, vzpomněla si Ači, na co se měla zeptat:

Když jí byly asi tři roky, vzala je máma na vycházku z Rokytnice dolů k trati na Pěčín. Roční bratr František se vezl ve sporťáku, Ači se držela za kočárek a statečně cupitala.

Celou dobu držela v ruce gumové zvířátko. Když přejeli trať, lákalo jí brouzdat se trávou v příkopu. Skočila tam. Máma na ni volala:

"Neurousej si punčocháče, poď Ači rači na cestu."

Na asfaltce zvířátko už neměla. Hledaly ho s mámou, ale nic nenašly. Byl to zajíček nebo kočka? Ači si za boha nemlže vzpomenout. pamatuje si jenom nahnědlou barvu a že zvíře panáčkovalo.

Marek se vrátil pozdě a hned s k ní přisedl. Zase tak účastně, ale všiml si:

„Proč tady jsou před křeslem ty staré bačkory?“ udivilo ho.

Tak mu Ači všechno vyprávěla. Rozplývala se přitom:

„To je prostě splněný sen!“


17 názorů

Janina6
04. 02. 2014
Dát tip

Ani mně se tu najednou nezobrazuje žádný text. Nevím, v čem je problém.


Prosecký
22. 12. 2013
Dát tip
Zdeno, díky. Tip zá název jsem ještě nikdy nedostal.

Arnica
19. 12. 2013
Dát tip

Pravda je stejně jenom to, co chceme, aby byla. Moc se mi to líbilo, i tou formou. Útržek... na první pohled nenápadný, který schovává mnohem víc. Pro mě asi nejlepší v povídce měsíce. 


DavidPetrik
17. 12. 2013
Dát tip

Oslovila me autenticita textu. Ale na uvod jsem se neorientoval v postavach. Take me rusilo, ze motivace a vnitrni hnuti postav jsou nejasne: ale mozna je to zamer, protoze v zivote take nejsou vzdy zrejme.

Nejvetsi devizou je ovsem plynulost, prirozenost dialogu. Text se mi veskrze libi, az na matouci zacatek.


Prosecký
12. 12. 2013
Dát tip
Bojím se, aby tam potom nebylo příliš mnoho slov.

Přijde mi to tak napůl cesty, nedokončený obraz.

Působí to na mě, jako bys donesl notýsek s narychlo načrtnutým nápadem a chtěl vědět, jestli to stojí za zpracování. Takže... Myslím, že by to mohlo být dobré.


Janina6
09. 12. 2013
Dát tip

Bezva. Tak jsem to odhadla správně :-)


Prosecký
09. 12. 2013
Dát tip

Souhlasím s nominací.Byl jsem pryč.


Janina6
09. 12. 2013
Dát tip

Líbí se mi konfrontace Ačiných představ „co by se mámě líbilo“ s tím, co si matka skutečně myslí. Ono to tak v reálu bývá :-) Taky je pěkně lidské a realistické, jak se Ači zapomněla zeptat na to pro ni opravdu důležité. A hodně se mi líbí závěr. Je v něm nečekané cynické ušklíbnutí vypravěčovo, řekla bych. Posunuje vyznění textu trochu jinam.

Myslím, že ten pěkný nápad by stál za delší text a pečlivější rozpracování. Je to takové narychlo odbyté. Třeba milenec jako by tam byl jen proto, aby mu odříkala, co potom znovu vypráví mámě... Ten dovětek k čtenáři (Matka měla pravdu.) bych vynechala. Působí lacině a navíc ho není třeba. Je lhostejné, jestli měla pravdu, podstatné tady je to narážení zkreslených představ Ači na matčiny vyvracející odpovědi.


Janina6
09. 12. 2013
Dát tip

V Povídce měsíce jsi už v minulosti několikrát soutěžil, tak jsem se nakonec rozhodla to "risknout" a nečekat na Tvůj souhlas. Zařazuji povídku do soutěže, a pokud bys měl něco proti tomu, dej mi, prosím, vědět :-) Díky.


Janina6
09. 12. 2013
Dát tip

Ahoj, petr.ix na poslední chvíli nominoval tuhle povídku do Povídky měsíce, souhlasíš s účastí? (Odpoledne budu vyhlašovat začátek hlasování, tak prosím odpověď co nejdřív.)


Marcela.K.
29. 11. 2013
Dát tip

Myslím, že moje maminka, by chtěla jahodovej...a já ho mám - domácí, ve sklepě....


Alegna
29. 11. 2013
Dát tip

každý z komentů má svou pravdu, je to kouzelné, protože to u mě na tváři vykouzlivo v dnešní šedi úsmev, díky


Lakrov
29. 11. 2013
Dát tip

Má to zvláštní atmosféru a dobře se to čte.


Každého rozhodnutí můžeme litovat, že jsme nevolili jinak. Ale jsou to naše rozhodnutí. Tak s nimi musíme žít.*


Diana
28. 11. 2013
Dát tip
No ano, asi by bylo všechno jinak... Krásně napsáno! ****

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru