Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Nedopalky; dostředivě

03. 12. 2013
15
8
1543
Autor
Markéta

I. Odjezd; pokoj bez pravých úhlů

 

Vystavět lešení, pevné vzpěry

zatlačit kolíky do země, vyhloubit nové jamky

pro nové oči, zdrátovat hlavu

a ramena

srkat cukr přes kyselost

 

děje se tady i tam, věřím, že pohyb

není plivanec na chodníku

že záda srovná i rozviklaná židle

posunutá k okraji

však: chvě je dostředivé

neznám jiné stromy, než ty korunou

vír a snad i vetřelci mého kraje

poplašná znamení, trubka co navíjí slunce

setmě, tma, ptačí kůstky...

vetřelci nebo lidé, když tvář je nesouměrná

svou vazbou k duchu potřebných neduhů

omylů a scvrklých pláňat

 

A zdá se; netřeba kamenných mostů

upřených pohledů stvrzujích snad jakousi

nedokonavost

ne, nelze vrážet pěst pod pás

snad do zrcadel, snad do dveří, oken...

anebo

podšprajcovat je, aby viděno, aby viděn

byl i zoufalý pohyb k vyjmutí podebrané třísky pod nehtem

ne toto není vid

ani dokonavý ani nedokonavý -

jen vypálená cigareta (říkejme třeba Nikita)

 

vajgl zašlápnutý před vchodem

do známa

 

 

II. Na účet volaného

 

Konce jsou směš, trapně si na ně

hrajeme; příčí se nám hoř káva pod lžičkou

tím sentimentálním nástrojem

na vyhrabávání

zakopaných psů z pod okraje

perských koberců

 

už je čas dozvonit, zaplatit poukázkou

na letní představení

podzim, vydávené šípkové víno, nástřelné jehly hlohu

prkno, na které se ukládáš k bdě

přestože miluješ měkké podušky

kde bys zaspal pravidelnost jízdních řádů

tratí do zaplaveného údolí

zčeřené nízkostí každodenního kroku

 

jistě.

existujem i na mapách

zakreslení inkoustovou tužkou...

 

podržet prst v dlani. je zpocená ---

příruč věšák na strach

a pod ním zapomenuté paraple

stínítko proti praku nepohledů, nevidu, nedoslechu

a v druhé ruce pravítko, to průhledné, zelené

na poměření slov, která nechceš říci

 

přesto zvedneš telefon;

plastovou panenku z utrhanýma

nožičkama


8 názorů

agáta5
02. 07. 2016
Dát tip

tvá poezie mě nadchla... je krásná, zvláštní a hlavně jí rozumím až moc dobře.. blízká..  a těch obrázků - barevných, tančících.. 


ocivetme
12. 03. 2014
Dát tip

...s utrhanýma:-)

 


Každý má asi svůj osobitý styl...u tebe to vnímám obzvlášť. Přestože každá z těch dvou věcí je pro mne mírně jiná.... bližší je mi ta druhá. V první je mi složité se nějak připojit...jsou tam záblesky, kterým nějak rozumím...celek mi ale uniká. Ale zase ty záblesky v té první fakt stojí za to :) tak proto tipnu


Sarrah
05. 12. 2013
Dát tip
*

Zuzulinka
05. 12. 2013
Dát tip

hlavně ta druhá část*


over
04. 12. 2013
Dát tip

ač nováček, (na)prostý laik a fanoušek zcela jiných veršů...je to krása...zavedlo mne někam, kde jsem dlouho nebyl...a není to nepříjemné...*


chvilkama jakoby si mě něžně vykrádala, takže dobrý.. :)

 


e.eucrow
04. 12. 2013
Dát tip

jo. pacilo sa. sugestivna atmosfera.*


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru