Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Vrtulník

Výběr: Jinovata, Fouckault, Elizabeta, Print, Gora
19. 12. 2013
55
34
5609
Autor
a2a2a

 

Vrtulník

 

Šero ohleduplně sestupovalo do ulic a pohyb za okny se stával vláčnější. V azylovém domě bylo dnes živěji než v ostatní dny. Před sprchami se vytvořila nezvykle dlouhá řada. Přivezli balíky čistého šatstva a dobrovolnice, třebaže jsou dnes vlídnější, trvaly na svém. A chlapi nebrblali. Nebrblají ani jindy, ale dnes se proti nim spiklo i těch několik málo bezdomovkyň, které se mohly v ženských sprchách cákat, jak dlouho chtěly. Co chvíli některá upozornila na špatně oholené místo, upravila límeček nebo se významně usmála.

Vrtulník, jinak Josefa nikdo ani neznal, sebou málem trhl, když ho dobrovolnice oslovila - Pane a příjmením, aby podepsal převzetí vánočního balíčku. Odvykl si. Přezdívku si přinesl z kriminálu, kam se pravidelně vracel, a kde se kupodivu cítil docela spokojený. Nedostal se tam sice k chlastu, zato si liboval ve své pověsti zručného zahradníka. Pokaždé, když byl zavřený, bylo to ve věznici znát. Upravené záhony, ostříhané keře, posekané trávníky, nalíčené obrubníky. Raději pobýval celé dny venku s kolečky a zahradnickým náčiním než na cele. A přes zimu natíral sokly, katry a plechové záchodové boxy. Co chvíli byl vidět na jiném místě, a odsud i přezdívka. Venku to bylo ale horší. Chlast je svinstvo, přiznával rezignovaně pokaždé, když ho opilého nechtěli vpustit na ubytovnu. A opilý byl téměř denně, snad jen s výjimkou, kdy mu bylo tak špatně, že celý den prospal. Naštěstí neměl zlou opici, jen každému skákal do řeči. Byl to takový všeználek, ale v autech se vyznal. Řidičák mu vzali už před léty, na obnovu neměl prachy, ale i tak si občas zajezdil, než ho znovu načapali, a mařenku, jak se v hantýrce přezdívá maření úředního rozhodnutí, mu přičetli k drobným krádežím, když už neměl co pít.

Dnes však nepil. Na Štědrý den nepil nikdy. Měl své zásady, říkával a svátek je svátek. Ani nebyl naměkko. Také nikdy nevyprávěl o svých šťastnějších dobách. Pokaždé mávl rukou, a když měl vyjmenovat své tři už dospělé děti, odříkal to jako jednoduchou násobilku a tím to pro něj skončilo. Nebyl cynik, jen si dávno přiznal, že to zpackal, a byl rád, že když byly malé a on ještě dělal na šachtě, tak na dárcích nešetřil. Nejel ani do televizní Pošty pro tebe, kam si ho pozvaly. Zkurvil jsem jim život už dost a jiný stejně nebudu, sprovodil věc ze světa. Možná i zatrpkl, když ho v kriminále chtěl ředitel za odměnu pustit na pár dnů domů. Psal všem třem, jestli by mohl k nim, ale nikdo se neozval. Tehdy v noci na záchodě, kam si šel zakouřit, našel pověšeného mladého feťáka. Rychle ho nadzvedl a držel, než přiběhli dozorci. Ještě ho rozdýchali, ale za týden v nemocnici zemřel. Když vyzvali rodinu, aby si vyzvedli tělo, odmítla. Tak ho Vězeňská služba zpopelnila na své náklady. Všichni nad tím kroutili hlavou, ale on se nedivil. Jednou skončím stejně a ani pes po mně neštěkne, pomyslel si. Chválili ho, že zachránil lidský život, říkával, že by to udělal každý a tak si to i myslel, ale přece jen byl rád. Ochotně na potkání každému vyprávěl detaily, ale především měl po dlouhé době pocit, že alespoň na chvíli ho řadí někam jinam. Rád by tomu i uvěřil, ale dobře si uvědomoval, kam patří. Nestyděl se. Každý jsme nějaký, tvrdíval, a považoval si, že si umí na tabák a kafe vydělat a nechodí po buzeráku sbírat vajgly.

Když už byli všichni vykoupaní a převlečeni, roznesli na stoly rybí polévku a přípitek a pan farář začal pronášet řeč. Vrtulník moc neposlouchal. Věděl dopředu, co farář řekne. Pozemské soudy ho jaksi míjely, zakládal si alespoň na tom, že nic nepředstírá, a že mu to jednou bude přiznáno jako polehčující okolnost.

 Před půlnoci se z azylového domu vytratil. Pan farář je pozval na Půlnoční a kostel byl jen pár set metrů pěšky. Ani nebylo příliš zima. Jak se blížil, potkával přicházející rodinky, páry a party puberťáků. Zastavil se. Byl sám. Z ochozu kostela se nesly melodie koled v podání místních trubačů, které zvaly ke mši. Chvíli naslouchal a vrátil se.

 

 


34 názorů

Jinys
před 9 měsíci
Dát tip

Jo, dá se to přečíst. :-)
Ale ne. Je to zdařilá malůvka. 


a2a2a
13. 04. 2021
Dát tip Gora

Dievča z lesa, děkuji za návštěvu a ocenění.

Marcelko děkuji za stejné a nvíc komentář, který nelze popřít. Snad jen, že jsem hrál na vlastní strunu soucitu, protože si celý život, možná bláhově, namlouvám, že když je někdo pracovitý a zručný, má i šanci. Ale alkohol je nemoc a s vůlí je to stejné jako s imunitou. A řekl bych, že Vrtulník už o soucit nestál, to spíše my toužíme být samaritány. Děkuji.


Marcela.K.
13. 04. 2021
Dát tip a2a2a

Takových "Vrtulníků" nám na oddělení vozili nespočet.

Tak jsme je vykoupali, převlékli do čistého, nechali vyspat v čisté posteli...a ráno je propustili.

Jeden dokonce tvrdil, že přiletěl z Prahy na rogalu. Pak jsme mu prohlédli igelitový pytel ve kterém měl jen "své" věci. Posbíral po oddělení mobily ze stolků pacientů, peníze, radio, čokolády, sušenky...

Každý strůjcem svého osudu.

Napsané to je poutavě, trošku hraješ na strunu soucitu, ale to je v pořádku - jsou Vánoce. 

 


a2a2a
12. 04. 2021
Dát tip Gora

Milá Magdalene, děkuji za návštěvu, budu se snažit polepšit


Magdalene
12. 04. 2021
Dát tip

Přikláním se k Vigan. Tuctová povídka jaké se píší stále dokola. Takových povídek je všude plno. Řeči a nic to neříká a pointu jsem marně hledala. V žádném případě bych ji nedoporučovala ani do Zlatého výběru a ani na povídku roku. 


a2a2a
06. 04. 2021
Dát tip

Irenko, děkuji, hlavně i za komentář, který definuje přesně tuto autentickou postavu. Kdosi tu napsal, že by to chtělo víc, např. přímou řeč či že je to spíše námět na novelu, apod. Jistě, novela by to být klidně mohla, kdybych to uměl, ale já použiju názor dvojnásobné či dokonce trojnásobné držitelky Magnesia Litera za prózu, paní Radky Dennemarkové, která ji ohodnotila přibližně těmito slovy, když připomenula jednoho rakouského spisovatele. Řekla, že je to "Román jednoho dne." 

Ale je samozřejmě na čtenářích, co si myslí a jak ji vnímají. Nabízím sondu do duše, kde by se zdálo, že je jen na smém okraji bytosti, nabízím zkratku, která možná nabudí receptory vnímání a podobné příběhy z okolí. A možná také ne.


Gora
06. 04. 2021
Dát tip a2a2a

Povídka, ke které se občas vracím, vykresluje zcela uvěřitelně mentalitu hlavní postavy, živořící na okraji. Děj se odehrává v "kulisách" Vánoc, atmosféře nahrává společenství lidí azylového domu. Snad každý se tu aspoň na chvíli zamyslí nad smyslem svojí existence.

Recidivista s přezdívkou Vrtulník prožívá oprávněnou, byť chvilkovou hrdost, když jeden život náhodou skutečně zachrání. Na druhou stranu jej deptá nízké sebevědomí člověka, který už vše pro slabou vůli prohrál. Který "ví, kam patří". Touhu po rodině, po změně k lepšímu dobře maskovanou cynismem nedokáže realizovat.

Na malém prostoru je tak plasticky vyobrazen úspornými prostředky "jen" jeden osud postavičky z periferie společnosti, avšak za ním lze tušit velkou empatii, srdce a um autorův. 


Nějak jsem sem zabloudila...a koukám, že nejsem sama, kdo tohle tvoje starší dílo..(ale starší jen podle data napsání) objevil....ráda jsem četla.......konec si... s dovolením.... domyslím podle svého.....


a2a2a
19. 01. 2021
Dát tip

Dagmaram a Lakrove, děkuji. Ten člověk žije, a ani se nedá jednoznačně říct, že by úplně rezignoval, spíše usiluje, aby to jeho místečko na slunci se ještě více nezúžilo.


Lakrov
19. 01. 2021
Dát tip

Minulý čas, nasazený od začátku, dává tomu textu takový smutný nádech-- jako by z něj (textu) bylo znát, že je o někom, kdo už není.Syrové, opravdové, otevřený konec dává prostor k zamyšlení.


Dagmaram
14. 01. 2021
Dát tip

Možná mám dnes večer v sobě vzácný klid a možná se tohle vážně dobře četlo.

A proč zrovna tohle? Protože vrtulník :-)


a2a2a
21. 12. 2014
Dát tip

Janičko,

mohlo by to tak být, ale forma, kterou jsem zvolil, má své opodstatnění ve sdělení, kde je naznačeno hned několik okruhů lidských problémů a spoléhám na čtenáře, že je vnímá a v této formě fungují spíše jako náznaky a je to tak dobře.  Nechci text rozmělňovat a vést čtenáře za ručičku, mířím na jeho vlastní asociace. To, co by se líbilo více tobě, je samozřejmě také možnost, nicméně konkrétně tuto povídku mám odzkoušenou ve veřejném čtení a fungovalo to, tedy podle reakcí posluchačů dostali či přijali vše, co jsem sdělit chtěl. Někdy méně znamená více. Dialogy by vyžadovaly další postavu či postavy, ale ty tam nejsou a být nemohou, protože by vzhledem k ambici vypíchnout více okruhů problémů byly prostě nadbytečné.


Janina6
21. 12. 2014
Dát tip

Mně by se líbilo, kdyby to byl teprve úvod nějaké delší povídky či novely... čte se to dobře, ale chtěla bych víc... nějaké dialogy, další postavy, víc děje... takhle jsi jen naznačil, že to všechno bys mohl čtenáři dát, kdybys chtěl... :-)


a2a2a
21. 12. 2014
Dát tip

Vigan, tvá poznámka mne neurazila. Nemohla. Děkuji za přečtení i nabídnutou asociaci.


j.nikdo
12. 12. 2014
Dát tip

Některé příběhy jsou hold smutné, alespoň pro okolí. Je otázkou, jak to cítí člověk, který se dopracoval k filosofii "život dal, život vzal" ... Působivě napsané, prostým jazykem, který koresponduje s popisovaným prostředím. Ale promiň, nestojíš o hlubší kritiku a já ji ani neumím :-). Takže jen závěrem - moc hezké, lidské, těším se na další.


a2a2a
09. 10. 2014
Dát tip

A. moc děkuju, cením si o to více, že nejsi v próze, ale i ve schopnosti posuzovat (a nyní mám na mysli tvé komentáře z dob tvého působení v redakci pod jinými díly) žádný diletant.


Tak to jsem si ráda přečetla po tom, co jsem to slyšela na živo :-)


a2a2a
20. 09. 2014
Dát tip

Milý Zdendo, děkuji za pozornost i komentář.


a2a2a
11. 09. 2014
Dát tip

Milý Jaroušku, děkuji za vnímavost, poněvadž ten závěr je skutečně pointou příběhu a pro mne zdejší publikace potvrzením mé skepse, jakoby nejen autor, ale i čtenář musel být poučený životem.


Oldjerry
11. 09. 2014
Dát tip

Vypadá to velmi autenticky, skoro jako zápis - ovšem chápavého a chápajícího pozorovatele, který toho o životě a lidech ví hodně. Po prvním čtení mi sice zdálo, že ten závěr je trochu do vytracena, až později jsem pochopil, že to byl záměr. V této miniatuře není ani slovo navíc  - a taky žádné nechybí. Od začátku to skoro kontinuelně směřuje ke smíření se a  zdánlivě poklidný konec tento záměr jen respektuje...

Lituji, že jsem toto dílko objevil až za třičtvrti roku. Jsem rád, že jsem ho objevil dnes.


a2a2a
03. 02. 2014
Dát tip

Jezinko, upřímně jsi mně potěšila, už ze staré známosti. Děkuji.


Yeziiinka
31. 01. 2014
Dát tip

Je to takové čisté. Moc to na mě zapůsobilo, přestože už nejsem zvnějšku podporována vánoční atmosférou :).

 

Zkrátka se dobře čteš, vždycky. *


Janina6
31. 12. 2013
Dát tip

Jiří, je to škoda, ale samozřejmě respektuji, že se nechceš zúčastnit. Přeji všechno nejlepší v novém roce.


a2a2a
30. 12. 2013
Dát tip

Janina6

Děkuji za nabídku, ale nesouhlasím se zařazením.

sepotvkorunachstromu, moc děkuji, Vánoce jsou pro mne skutečně silné téma.


Janina6
30. 12. 2013
Dát tip

Ahoj, petr.ix by chtěl tuhle povídku nominovat do soutěže Povídka měsíce, souhlasíš s účastí?


..rád píšeš o Vánocích a já to ráda čtu:)

..už je po..tak aspoň šťastný nový rok:)


a2a2a
26. 12. 2013
Dát tip

Skarabea, děkuji za názor.


Skarabea
26. 12. 2013
Dát tip

chce to prinajmenšom zaujímavý štýl, aby "príbeh" aspoň trochu vynikol,  aj ten je už dosť tuctový


Fouckault
23. 12. 2013
Dát tip

krásné vánoce Jirko!


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru