tři lístky ze severu

- nemiluji tě -

ještě tomu sama nevěří

jen proto se otáčí
když natahuješ ruku do tmy
a nahmátneš ustlané lože

šeptáš:    jen tebou  vidím krajinu u našich nohou

vyrvala bych jí oči

- ztratila jsem jzdní řád a dceru -
(ale ta nikdy nebyla tvá)

zmrazky umazaly pár písmen tvého jména
stojím tedy u hrobu někoho jiného?

nevím

ani dnes z něj nikdo nepovstane

ale zpod nehtů mi kape tvoje krev
proto se vracím

tolik ses ve mě namlčel
a teď procházíš pamětí
vůbec se neměníš
tedy i dnešek musí být stejný
jako byl

na zrušených tratích nejezdí vlak
a postavy v mých snech nikdy nedovírají dveře