Časem

Tak nevím. Možná je to námět k zamyšlení, ale mě odrazuje to množství obecných frází, kterou se ti podařilo do textu dostat. Otřepaná vyjádření o "vidění srdcem" a "hledání vlastní cesty", proboha, copak jsme to neslyšeli a nečetli už stokrát? Nešlo by to říct nějak originálněji, po svém, vlastními slovy? Nebo: "Láska a život nás posiluje".  Tváří se to jako veliké moudro, ale copak je to pravda? Je to pravda jen občas a pro někoho. Láska někdy posiluje, ale jindy z nás udělá trosku, o životě by se dalo říct totéž... prostě podobná  zobecnění mi připadnou zbytečná, povrchní. Neživá. Konkrétní příběh nějaké uvěřitelně popsané postavy by mě "zasáhl" mnohem víc.

Ahoj Lakrove.

Těch pár řádků je opravdu spíše úvahou, ale také zkouším někoho nasměrovat k cestování kupředu, milovat vždy naplno a nezabývat se minulostí, protože ta má v přítomnosti již pramalou cenu. První okamžiky ohou být krásné, ale prožíváme je aktuálně, vracet se k nim nemá smysl. Musíme si vytvářet nové. A být dokonalý je také nudné. 

Úplně mi uniklo, že kategorie "Citáty" vlastně taky náleží k próze (jež mě na Písmáku zajímá), a zárověn si kladu otázku, je-li tenhle devítiřákový text dlouhým citátem (cituješ sám sebe?) nebo spíš krátkou úvahou.

Pustil ses do zdánlivě banálního (utopického) tématu cestování v čase, ale závěry, k nimž v těch několika málo řádcích docházíš, už zdaleka tak banální nejsou. Skoro mi připadá, že to, co chceš sdělit, se do tak malého prostoru ani nemůže vejít. Nebo je potřeba přečíst si to dvakrát. Poslední "shrnující" věta možná působí poněkud mentorsky.

Napsal jsem ti a vysvetlil vsechno, co bylo treba. Ze ses to nesnazil pochopit je druha vec a mas pravdu, ze tady je diskuse zbytecna. 

Já tě jen požádal, aby jsi mi jednoduše napsal, co jsem já napsal tak složitě. A přece jsi mi nedokázal jednoduše říci, co vše jsem chtěl říci, nebo řekl já v tom malém odstavci. Tím myslím naprosto vše, co tam třeba nepřečtou všichni. Ani náhodou netvrdím, že vše, co řeknu je dané a jsem machr přes prózu. Můj nejlepší kamarád se mnou téměř vůbec nesouhlasí, protože je položen převážně v osvícenství a romantika mu nic neříká. Pořád si o tom umíme krásně pokecat. Vycházím z toho, že u jistého typu lidí jsem s tímhle velice uspěl. A pro ty já píšu. Máš právo ty někoho soudit, jaký má pohled na věc? Až takový jsi ty narcistický a hádavý? No, někteří lidé neumí diskutovat, pouze otloukat svůj názor o druhé znovu a znovu. Očividně k nim patříš. Urážením a povýšeností. Když bereš svůj názor považuješ za jediný směrodatný a nezlomný, nediskutuj, nereaguj, prosím. Nerad se s někým hádám a tahle diskuse do toho zabředla až po uši, alespoň to je můj pocit a ten stačí.

Tak to ti těžko pomůžu. Řekl jsem to nejdřív jednoduše a to, že tenhle text pojednává o jednoduché věci složitě. Pak jsem se to snažil vysvětlit, a to na základě toho, že někomu nestačil jeho vlastní rozum k tomu, aby pochopil tu mou jednoduchou verzi, a to je ta, kde říkám, že jednoduchou věc říká složitě, a teď už jsme mimo díky tomu, že někomu nestačí rozum k pochopení jak té jednoduché verze, tak i té obsáhlejší vysvětlující verze, případně obou verzí ve vzájemné korelaci. Já neříkám a neodsuzuji neschopnost přemýšlet a chápat jak jednoduché tak i složitější věci, ale tady, pokud se bavíme o hlubší úvaze, u které autor očekává jistou inteligenci a intelektuální schopnost k pochopení jeho textu, očekávám, že když se někdo pustí do diskuse, že takového intelektuálního vypětí bude schopen. Pokud nechápeš, co tu píšu, tak prostě nediskutuj a věnuj se raději tomu, na co ti rozum stačí. Vždyť o nic nejde. To nemyslím zle. Jen mi přijde jako ztráta času, abys mi psal, že nechápeš to, co jsem napsal. Buď to chápeš a můžeme se bavit dál. Nebo to nechápeš a pak to neřeš.

petr.ix: Jen dvě věci. To co tony píše je víceméně jasná věc. Že tomu něko tak nepřijde neznamená, že to tak není. A potom skutečnost, jestli můj komentář pomůže nebo nepomůže autorovi, je závislá na autorovi a jeho ochotě a schopnosti naslouchat. Tady to vypadá, že autorovi nepomůže vůbec nic.

Tony: Trochu se motáš v předsudcích a vlastním narcismu. Jeslti někdo pije pivo nebo whisky nic neříká o tom, jestli má rád věci po lopatě nebo hluboce, jak říkáš a rozhodně skutečnost, že ty si o sobě myslíšš, že jsi hluboký nebo že píšeš hluboce, neznamená, že to tak je. To, co tobě může úpřipadat hluboké, může někomu připadat primitivní. Jakákoliv diskuse s tebou je zbytečná, pokud jsi nekriticky přesvědčen o tom, že ty jsi ten hluboký, ten borec, ten nejlepší spisovatel na světě. 

Ono jde hlavně o to, že jsem nechtěl říct jen jednu věc. Tu jednu jedinou věc si z toho vytáhl. Šlo spíše o zamyšlení k lidským touhám, kterému předcházela hodinová diskuse s mým kamarádem. Diskuse o cestování v čase ve svém dosavadním životě. Po několika sklenkách Black Labelu od Johnnie Walkera ze mě vyšlo tohle. Snažil jsem se obsáhnout vše, na co jsem v tu chvíli myslel. Někdo rád věci polopatické, takže si řekne "carpe diem", hodí do sebe pivo a plácne sebou na lehátko u bazénu. Ale někteří lidé radši hloubku, i kdyby jen naoko. A nepleť se, tvou kritiku přijímám, jen se snažím diskutovat. Ani ne obhájit svůj postoj, jako spíše vysvětlit.

Aréna tu není od toho, aby ses předvedl něčím, o čem si myslíš, že to je dobré, a aby ti to bylo pochváleno, aréna tu je od toho, aby se ti dostalo kritického názoru k textu, na kterém ti záleží.

Problém tohodle textu je v tom, jak už jsem napsal, že vyjadřuje velice složitě něco jednoduchého. S tím je samozřejmě spojené riziko, že se ti nemusí podařit vyjádřit to, co jsi zamýšlel. Když jsi nezamýšlel říct, že by si měl člověk vážit přítomnosti a užívat si každý den, ale čtenář si to tak vyložil, tak ses tou svojí složitostí dostal někam jinam, než kam jsi chtěl a tudíž i čtenář, jako petr.ix, který tvrdí, že jsi "to" trefil, možná mluví o něčem jiném, než o čem jsi mluvil ty, čili potom je text úplně k ničemu. Když neříká to, co má říkat a každý čtenář v tom vidí něco jiného, třeba i protichůdného.

Nepředpokládám, že od svého textu očekáváš, že si ho každý vyloží po svém bez ohledu na to, jak jsi to sám zamýšlel. To bychom si potom mohli myslet, že píšeš podbízivě a nejde ti o myšlenku, ale o líbivost myšlenky.

To jsem říci nechtěl. A rozhodně jsem toužil zajít hlouběji. Někdy je potřeba více slov k vyslovení celku. Znám spoustu dlouhých citátů známých autorů a filozofů a jejich obsáhlost mi prostě nevadí. Ale každý má to své. Nevadí. I tak díky za zastavení.

Petře díky. Citát se stane citátem, když ho lidé začnou citovat, takže citát to není. 

carpe diem

Jednoduché? Tak mi to napiš jednoduše. Rád se poučím.

Smyslem citátu je sdělovat jednoduchým způsobem nějaký složitější princip. Ty to děláš úplně naopak. Velice složitě se snažíš říct něco jednoduchého.

Doufám Sebastiano. Doufám. 

Tony, máš pravdu...

Děkuji 

T***

Děkuji za zastavení i vám.

Je nádherné vnímat Lásku! Nejen v D3...

Není, ale časem snad může být :). Děkuji.