Návštěva

                                                                                 Návštěva

    Tři hodiny ráno. Budí mě tupý tlak někde v hrdle. Něco stlačuje můj jazyk dozadu a dolů dovnitř, nemohu jím pohnout. Chce mě to ochromit, zadusit. Poznávám ji, konečně přišla. Třese mým vyčerpaným tělem a burcuje vůli k životu, když koluje nitrem ducha. Vítám ji s pryštící radostí, tu nikdy neočekávanou návštěvu.

  Nenávist.  Nadpozemským úderem vrhá mne z intimity postelových polopravd na tvrdou zem. S ukrutnou explozí procitám-  

 Teploměr citů se tříští o zem, vládne rtuť. Malé částečky, s lačností věčné odluky, běží vstříc bujarému sjednocení, vytvořit lůno koncentrované nenávisti.

 Už nikdy mi neublížíš. Do skonání nepohlédnu na žádné ze tvých nespočetných chapadel zla. Jak nicotná zmrzlou podlostí a jedovatá cílenou ničemností jsi. Mšice, co usedá na růže. Tasemnice cizích myšlenek, energií a ideí, těch sličných kořistí.  Masochistko. Někdo byl očividně rychlejší, jinak proklela bych tě k šílenství. Jsi temná tak, že do propasti  padnou všichni pohroužení. Těžko vůbec koho kdy přesvědčím o tvé existenci. Nedostatky halíš do  šatů moudrosti. Například souzení druhých, když odsuzuješ. Ale proč? Neboť sama se právem bojíš soudů. Přitom sama vše cestou pohřbíváš. Proč? Protože supím okem jen supy zříš.  Stejně jako já milovala tebe, vizi rajské zahrady.

 "Nevěřím lidem, " intonuješ hláskem padlého anděla a slepci tě s bolestnou empatií utěšují. Svědomí, když by ti narostlo, by zabíjelo. Kéž stane se tak. Ty zhoubný kale krásných moří. Ať křehkou duši soucitnou již nestřetneš. Své kouzlo raději opět naházej do "výherních" automatů a úspěch zapij obvyklou denní dávkou oblíbené vodky. 

 Já neposkvrněně tě milovala a chránila tvé dobro. Zařekla jsem se, že nezištně dávat, zcela prosta braní, již nikdy sobě nedovolím.  Jedinou výjimku udělám. Ochráním každého, kdo zabloudí k tobě, tak blízko jako já.

 Hade.