Nebuď

.... mě před večeří.

Mám oči zavřený (škvírama pozoruju sítnici

                                                            a řasy a oranžovo a obývák, celej zabordelenej). Že ještě nemusím? Ať ještě nemusím.

Hodila jsem ráno na plotnu zbytek purpury. Smíchala se se rzí. A trochu mě mrzí ............... ten konec. A všechen balast okolo.

Pustím nějakou slzu. Musím. (Spíš vytlačím až na okraj dneška, ztěžka, šutr Tříkrálový a všechen ten balast okolo.)

Narušuješ mi oranžovo.

Narušuješ mi slzu, co je  tak moc "ímo".

Narušuješ mi řasy.

Nebuď mě před večeří

........ a pak

Nebuď.

Asi.

Jak na Nový Rok.....

Ale dyk já přece vím.