Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Zabití koně Pegase vol. 2

12. 01. 2014
6
5
1046
Autor
Garth

Pro slávu našich vizí

pro moc arboreta!

 

Tři skály zřím

v úpatí kde se cvrček skrývá

za tou mlhou která obrací lidi naruby

 

BAD WOLF

 

Pan Donovan zamžoural znovu do novin. Promnul si oči a místo toho, co četl předtím, tam byl článek varující před invazí parazitického tvora, který by mohl zlikvidovat okrasné květiny široko daleko, ale třeba i celý zemědělský průmysl.

Pan Donovan se krátce zamyslel nad tím, čemu se říkalo zemědělství. Zvířata zcela zotročená, plody země upravované chemií tak dlouho, až ztratily své původní vlastnosti - zrůdy, zrůdy jsme. A bez jídla se nám bude špatně žít.

Odložil noviny a vyhlédl z okna. Lidé spěchali jak bez duší - dokonce mu přišlo, že je chvílemi vidí jak stíny bez života; uviděl svět černobíle

jako když malíř máchá velkým stětcem a dělá skvrny na zdi...

každá ta skvrna získá tvar a za ním miliardy příběhů, které běžný smrtelník nemůže vidět - ale může o nich vědět.

Zazvonil mu mobil. Volala mu Anežka, jeho neteř. Než ho ale stihla pozdravit, luplo panu Donovanovi v uchu. Odhodil mobil a chytil se za ucho. Potom ten zvuk odezněl - pan Donovan se shýbl pro mobil, ale hovor už byl ukončený. Zkusil vytočit číslo znovu, ale nikdo telefon nezvedal.

Potom pípl a panu Donovanovi přišla SMS.

Každý příchozí má svůj klíč. Tvůj klíč je DAFODIL.

Pan Donovan ji vymazal a šel si postavit na čaj.

 

Bylo krátce po půlnoci, když uléhal do postele. Bylo krátce po půlnoci, když na jeho okně přistál slavík a zapěl. Kovově bílé světlo z pouliční lampy svítilo přímo za slavíkem a vytvářelo siluetu pěvce; a když se na slavíka pan Donovan díval, proběhla jeho duší několikrát duha jako kometa; vlasatice na jejímž ohonu seděly dvě děti a zvonivě se smály.

Potom pan Donovan viděl nějakou budovu, vysokou, blyštivou, možná z nějakého kovu. Budova začala praskat a jako had svléká kůži, začala se svlékat ta budova a pan Donoven viděl bilou majestátní věž. Jak odhazovala zbytky svého krytí, zářila víc a víc. To světlo pana Donovana hladilo a laskalo.

"To je úžasné..." zašeptal pan Donovan a šel blíže ke slavíkovi. Melodie se trochu změnila. Pan Donovan se opět zaposlouchal a spatřil velkou bránu. Před branou stál takový velký měch s nožičkami a třemi zkroucenými a znetvořenými chapadly. Pan Donovan se nevyděsil, melodie ho uklidňovala. Pan Donovan si uvědomil, že tam stojí jen tak v pyžamu. Byť ve své fantasii, ale i tak mu přišlo, že se to tam nějak nehodí.

Ke svému překvapení ale, když na sebe pohlédl, zjistil, že vůbec není v pyžamu. Měl šedivý kabát, kalhoty a kožené boty. Na nose měl kulaté brýle a... A měl vousy. Pan Donovan nikdy nenosil vousy, holil se každý den. Teď měl vousy, zastřižené, ale dlouhé.

"No to musí rychle pryč." Zahudroval pan Donovan.

"Přestaňte se zabývat nepatřičnostmi." promluvil měch. "Nesmíte se rozrušovat. Slavičí píseň by vás zde neudržela."

"Ale jistě!" zvolal pan Donovan. "Vždyť já tu vlastně vůbec nejsem. Naslouchám slavičí písni..."

"Že jsem to vůbec zmiňoval." povzdechl si měch a pozoroval, jak pan Donovan zmizel.

 

Pan Donovan se díval na slavíka. Soustředil se, aby se dostal zpátky do písně, ale čím víc se snažil, tím hůře to šlo. Nakonec unavený padl na postel a usnul.

 

the song of nightingale

 

"Teď to snad půjde lépe." Řekl měch, když se před ním pan Donovan zhmotnil.

"A co vlastně?" zeptal se pan Donovan. "To se mi zdá?"

"To není přesné, ve skutečnosti se zapojují i jiná centra mozku, než při běžném spánku. Než vstoupíte, musíte mi ale dát váš klíč."

"Jaký klíč?"

"Musíte mít klíč pro vstup. Jinak se dovnitř nedostanete. Jaký je váš klíč?"

Pan Donovan si hned vzpomněl na smsku.

"Fidelio!" zvolal. Ne, tak to nebylo. Jak to bylo? Musí se probudit a jít se podívat. Ale jak sakra?

 

"Už to začalo." Řekl nevzrušeně měch. "Tetrofágus právě sdílel snapshot svého probuzení. Probral se k životu. Musíte si pospíšit."

User Tetrophagus TheReallyOldCrossdimensionalMasterForYoungSluts (click to send private message) shared status : Im free, muhehe!

"Tak mi pomozte!" zvolal naštvaně pan Donovan. "Říkáte mi, že si musím pospíšit a přitom mě nechcete pustit přes bránu, protože si nepamatuju na klíč, který jste mi sami dali! Chcete mi to celé ztížit, nebo mi pomoc?"

"Podívejte pane," začal měch. "Jsou jistá pravidla, která je třeba dodržet. To už bych tu nakonec také nemusel být ve své obřadní podobě a prostě bych otevřel dveře a řekl tudy pane, druhý dveře nalevo, seberte meč dimenzí a proklajte tetrofágovi srdce -"

"A dost!" přerušil měch pan Donovan. "Otevřete ty dveře, už jsem si vzpomněl. Je to Dafodil."

Měch se na chvíli odmlčel.

"No to není. Kde jste to vzal?"

"Přišlo mi to jako smska. Tak už mě pusťte dál, sakra. Nebo se ráno probudím a už nikdy nepřijdu. Rozumíte?" Odpověděl pan Donovan.

"No dobře." odsekl měch.

Najednou měch změnil podobu. Změnil se ve velkou krysu s kuší.

"Jsem krysa s kuší. Tohle je moje neobřadní podoba. A ten klíč byl pelyněk. Měl jste říct pelyněk. Nebyl jste ani blízko."

 

Dveře se s velkým hlukem začaly pomalu otevírat.

 

"Kam to vlastně jdu?" zeptal se pan Donovan.

"Říká vám něco Ašket?" zeptala se krysa s kuší.

"Ne, kryso s kuší." odpověděl pan Donovan.

"Nevadí. Prostě teď začnete trochu žít. A teď mě dobře poslouchejte. Až se probudíte, půjdete po silnici směrem na jih za město. Dojdete k malému altánku. V tom altánku se otevře portál, kterým musíte prostoupit. Tak se sem dostanete a můžete nám pomoc v boji s Tetrofágem."

"Ale já tu už jsem!" Zahřímal pan Donovan. "Za těmi dveřmi - "

Pan Donovan ukázal směrem k otevřeným dveřím. Co tam vlastně může být?

"Za těmi dveřmi nic není." odpověděla krysa s kuší. "Spíte dlouho, tak jsme to chtěli nějak vyplnit. I ta SMSka s Dafodilem bylo takové malé přivítání, jenom jsme čekali, že si vzpomenete hned a celé to bude o něco vtipnější."

"A tohle všechno?" zeptal se pan Donovan, kterému to začalo docházet.

"Posloucháte přece slavičí píseň a ta vám maluje v mozku obrazy... Dal mi to doktor Larry Carterberry. Právě se s Velkomírem a Dimou snaží zachránit vaší Anežku. Jsem krysa s kuší." řekla krysa s kuší.

"Počkejte, mojí Anežku?" zareagoval pan Donovan překvapeně. "A co kůň Pegas?"

"Říká se, že vstoupil do mlhy, co obrací lidi naruby. Všichni teď přemýšlí, jestli ho obrátila taky naruby, když je kůň. Tvrdí se, že lišky to obrací, ale u koňů se ještě neví."

"Je lítací, není to obyčejnej kůň." poznamenal správně pan Donovan.

"No jo. Poslouchejte, ještě pár hodin budete spát a já dokódil do slavíka takovou jednu featurku..." řekla krysa s kuší.

Slavík zapěl trochu jinak; poněkud bujařeji. Tráva začala růst a zvětšovat se, přímo před panem Donovanem a krysou s kuší se z ní formoval stůl. Jinde se z trávy stala kapela a jinde zase sudy s pivem.

Pan Donovan si překvapeně sedl na židli, která se zhmotnila přímo u něj. Krysa s kuší se přitočila s pivem a postavila ho před pana Donovana.

"Ani mi to nezabralo moc času." Řekla krysa s kuší.

Pan Donovan se napil piva a seznal, že krysa s kuší je výborný programátor slavíků.

 

to be continued in continuum....


5 názorů

Garth
16. 02. 2014
Dát tip

díky... celé kontinuum děkuje :)

 


les lilas
16. 02. 2014
Dát tip

Tohle mě nenudilo. Dočteno až k programátorovi slavíkú. Ďakuem.


Garth
12. 01. 2014
Dát tip

každý má svého programátora a svou slavičí píseň :)


Můra73
12. 01. 2014
Dát tip

vypadá to, že jsi výborný programátor krysy s kuší :o)


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru