Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 431 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky #2 (28. 9. 2019)
Novinky (1. 8. 2019)

+9 neviditelných
Digitální vzpomínky
datum / id12.01.2014 / 438734Vytisknout |
autorZordon
kategorieFejetony
zobrazeno1171x
počet tipů8
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Digitální vzpomínky

Nedávno jsem byl na koncertě, kde mě mimo hudební produkce zaujal také mladík sedící v toporné pozici s mobilem zdviženým do výše obličeje. Celý koncert si natáčel. Jeho hudební zážitek z vystoupení špičkových jazzmanů  se tak, podle mě, rovnal tomu, když by si pustil hudbu na youtube.

Mám pocit, že spolu s klesající cenou digitálního záznamu obrazu a zvuku postupně devalvuje také hodnota vzpomínek a prožitků. Reálné je to co, máte uloženo v paměti fotoaparátu, kamery či mobilu, ne to, co máte uloženo v paměti vlastní. Ono se také není čemu divit. Vždyť ty fotky někdy pojednávají o realitě lépe než osobní zážitky zúčastněných. Tak například z poslední svatby, kterou jsem jako host navštívil, si nepamatuji polibek novomanželů, protože mi (stejně jako většině ostatních hostí) stála ve výhledu mohutná postava páně fotografa. Ten si pak musel dokonce přidřepnout, aby navlékání snubních prstýnků zachytil ze správného úhlu. Zúčastněným se tak, místo pohledu na tradiční obřadní akt naskytl pohled tam, kde fotografova záda již ztrácela své slušné jméno.

Realita je tedy na fotkách, tam se novomanželé líbají a předávají si prstýnky. Ve vzpomínkách zůstávají jen dekadentní útržky absurdních momentů.

Naše historie a paměť jsou tak predefinované tím, co je zaznamenáno. Moje osobní vzpomínky tak například budou navždy rozděleny mezi východoněmeckou zrcadlovku Prakticu a japonský kompakt Olympus. Mé rané dětství se odehrává v odstínech šedé. Jsou to vzpomínky vyvolávané ve spikleneckém prostředí domácí temné komory. Pak se otevřely hranice, tatínek si mohl v nedalekém Rakousku nejen vydělat nějaké peníze, ale také koupit nový fotoaparát. Od té doby bylo vše veselejší a barevnější. Tak si to své dětství pamatuju a tak je to i na fotkách. Šedivá doba před Listopadem prožívaná v soukromí a barevná doba po něm, když už některé věci mohly na veřejnost. Že by to nebylo jen tím novým fotoaparátem?




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

21.01.2014 17:48:44dát kritice tipASUN

Pěkný fejeton...výstižný, asi máme podobný zážitky:-)  ze svateb Asun

15.01.2014 21:24:31dát kritice tipAlissa

Připomněl jsi mi moji touhu naučit se fotit s Prakticou... následující hned po bodu Naučit se fotit. Díky :-)

15.01.2014 08:27:19dát kritice tipLakrov
redaktor prózy

Celkem se mi strefil do nálady (a nejen do ní).

13.01.2014 07:59:49dát kritice tipaleš-novák
digitální a kinofilmová doba se může i protnout... na půdě starého domu, kam jsem se o prázdninách nastěhoval, bylo několik svitků zaprášených kinofilmů.
Nemám zvětšovák ani chemikálie na vyvolávání fotek, ale zkusil jsem filmy protahnout scanerem a uložit do počítače. Převrácení negativního obrazu filmu na pozitiv je pro počítač hračka... tak mi ten starý dům ožil jeho dřívějšími obyvateli :o)
13.01.2014 02:44:14dát kritice tipToscana
Jako holka východoněmecký foťák na film 6x9 zhusta černobílý, kde clona byla slunce a mrak a ostření bylo na portrét, skupinu a krajinu. Fotky se s ním i tak daly udělat dost dobré a stál 140 Kčs. Posledních asi pět let Olympus (digitální) pro blby, takže udělá všechno za mě, protože s jiným bych po těch východoněmeckých začátcích nebyla schopná vyrobit, ale na to málo, co fotím, to bohatě stačí.
:-)) *t
12.01.2014 21:14:09dát kritice tipKočkodan
U nás to bývalo také tak,
Praktica, Minolta, zvetsovák... :-)


Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.