Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Digitální vzpomínky

12. 01. 2014
8
6
1626
Autor
Zordon

Nedávno jsem byl na koncertě, kde mě mimo hudební produkce zaujal také mladík sedící v toporné pozici s mobilem zdviženým do výše obličeje. Celý koncert si natáčel. Jeho hudební zážitek z vystoupení špičkových jazzmanů  se tak, podle mě, rovnal tomu, když by si pustil hudbu na youtube.

Mám pocit, že spolu s klesající cenou digitálního záznamu obrazu a zvuku postupně devalvuje také hodnota vzpomínek a prožitků. Reálné je to co, máte uloženo v paměti fotoaparátu, kamery či mobilu, ne to, co máte uloženo v paměti vlastní. Ono se také není čemu divit. Vždyť ty fotky někdy pojednávají o realitě lépe než osobní zážitky zúčastněných. Tak například z poslední svatby, kterou jsem jako host navštívil, si nepamatuji polibek novomanželů, protože mi (stejně jako většině ostatních hostí) stála ve výhledu mohutná postava páně fotografa. Ten si pak musel dokonce přidřepnout, aby navlékání snubních prstýnků zachytil ze správného úhlu. Zúčastněným se tak, místo pohledu na tradiční obřadní akt naskytl pohled tam, kde fotografova záda již ztrácela své slušné jméno.

Realita je tedy na fotkách, tam se novomanželé líbají a předávají si prstýnky. Ve vzpomínkách zůstávají jen dekadentní útržky absurdních momentů.

Naše historie a paměť jsou tak predefinované tím, co je zaznamenáno. Moje osobní vzpomínky tak například budou navždy rozděleny mezi východoněmeckou zrcadlovku Prakticu a japonský kompakt Olympus. Mé rané dětství se odehrává v odstínech šedé. Jsou to vzpomínky vyvolávané ve spikleneckém prostředí domácí temné komory. Pak se otevřely hranice, tatínek si mohl v nedalekém Rakousku nejen vydělat nějaké peníze, ale také koupit nový fotoaparát. Od té doby bylo vše veselejší a barevnější. Tak si to své dětství pamatuju a tak je to i na fotkách. Šedivá doba před Listopadem prožívaná v soukromí a barevná doba po něm, když už některé věci mohly na veřejnost. Že by to nebylo jen tím novým fotoaparátem?


6 názorů

ASUN
21. 01. 2014
Dát tip

Pěkný fejeton...výstižný, asi máme podobný zážitky:-)  ze svateb Asun


Alissa
15. 01. 2014
Dát tip

Připomněl jsi mi moji touhu naučit se fotit s Prakticou... následující hned po bodu Naučit se fotit. Díky :-)


Lakrov
15. 01. 2014
Dát tip

Celkem se mi strefil do nálady (a nejen do ní).


digitální a kinofilmová doba se může i protnout... na půdě starého domu, kam jsem se o prázdninách nastěhoval, bylo několik svitků zaprášených kinofilmů. Nemám zvětšovák ani chemikálie na vyvolávání fotek, ale zkusil jsem filmy protahnout scanerem a uložit do počítače. Převrácení negativního obrazu filmu na pozitiv je pro počítač hračka... tak mi ten starý dům ožil jeho dřívějšími obyvateli :o)

Toscana
13. 01. 2014
Dát tip
Jako holka východoněmecký foťák na film 6x9 zhusta černobílý, kde clona byla slunce a mrak a ostření bylo na portrét, skupinu a krajinu. Fotky se s ním i tak daly udělat dost dobré a stál 140 Kčs. Posledních asi pět let Olympus (digitální) pro blby, takže udělá všechno za mě, protože s jiným bych po těch východoněmeckých začátcích nebyla schopná vyrobit, ale na to málo, co fotím, to bohatě stačí. :-)) *t

Kočkodan
12. 01. 2014
Dát tip
U nás to bývalo také tak, Praktica, Minolta, zvetsovák... :-)

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru