Ven

Vysvitly za okny plameny stromů
koruny šlehají z okrajů cest
lesknou se kaluže očima domů 
v nebi se potápí oblaků šest.

Ulicí bez rána jak řekou plynu
chodníky na březích nevedou ven 
i ryba dosáhne dnem svého stínu
jak vědět za tebe co je dnes sen.

Rezavé jablko ve větvích spí
obličej šatnářky na slupce má 
jen zima rty její malovat smí
a krásou zabolet lednová tma.

Slunce se dotýká ve vlasech je
s ránem se probouzí k tikotu čas
a svět je obrázek na malém skle 
kterým se díváme na sebe z nás.