Zimní krajina

Robert Frost

ZIMNÍ KRAJINA

Čí jsou to lesy možná vím,
vždyť pána ve vsi často zřím.       
Kdyby dnes vkročil v tato místa,
stromy by spatřil skrývat splín. 

Je večer a v závějích země pustá,
v poryvech vítr do větví vrůstá,
kůň zmaten čeká, stín do krajiny vjel, 
mráz na jezeře a z ledu krusta. 

Dech vánku v korunách se chvěl,
zvuk rolniček tak náhle tiše zněl,
bloudící ptá se s údivem,  
kam tanec bílých vloček spěl.    

Se srdcem zjihlým opojen,
zde v lesích vábí krásný sen.
Však slíbil jsem, jdu unaven, 
dál cestou dlouhou jen.

STOPPING BY WOODS ON A SNOWY EVENING

WHOSE woods these are I think I know.
His house is in the village though;
He will not see me stopping here
To watch his woods fill up with snow.
 
My little horse must think it queer
To stop without a farmhouse near
Between the woods and frozen lake
The darkest evening of the year.
 
He gives his harness bells a shake
To ask if there is some mistake.
The only other sound's the sweep
Of easy wind and downy flake.
 
The woods are lovely, dark and deep.
But I have promises to keep,
And miles to go before I sleep,
And miles to go before I sleep.