Babiččina nechutná bábovka

                        Babiččiny slavné bábovky

Moje babička Jarka pekla na každou slavnostní příležitost a návštěvu třenou bábovku asi s kilem citronové kůry, posypanou asi dvěma kily moučkového cukru. Tato bábovka vždy „dřepěla“ uprostřed stolu a tvářila se jako nejdůležitější věc v bytě. Po obědě, ( vždy byla rajská polévka s noky a svíčková ), přišla řada na kávu, čaj a … onu bábovku. Po pravdě řečeno, nikdy jsme to babičce neřekli, ale její bábovka nám nesmírně nechutnala. Neřekli jsme to proto, že nás rodiče učili mít úctu ke stáří. A tak jsme útrpně ukusovali onu suchou, nechutnou porci a rychle zapíjeli kávou či čajem, to abychom to „dusítko“ ( jak tomu táta říkal ) rozmělnili v ústech a dalo se polknout. Všichni jsme na sebe při tomto pojídání moučníku významně pomrkávali a kopali se navzájem pod stolem. No a já a sestra jsme se smály a babička si myslela, že s námi mlátí puberta.

Tato slavná bábovka také cestovala tenkrát do západního Německa k tetě Alence a strýci Helmutovi do Berlína. Babička tam jezdila dvakrát ročně tak na týdenní návštěvu a právě jako dárek a poděkování jim upekla ono slavné „dusítko“. Důkazem toho byly fotografie pořízené strýcem Helmutem, kde u stolu, kterému vévodila babiččina bábovka, seděly babička a teta Alena a usmívaly se ještě u nenačatého moučníku. Nevím však dosud, zdali se také usmívali všichni u konzumace bábovky a jestli se třeba také neokopávali pod stolem a chudák babička si celý život myslela a myslí ( než si toto přečte J ), jak je její bábovka nepřekonatelně výborná.