Vůně šeříku v aleji

Vůně šeříku v aleji

Vůně šeříku v aleji
a na lavičce kvítí
pár dlaní, které zahřeji
a slunce, co nám svítí

Do tváří láskou růžových
na rty, co ve stínu klečí
pod keřem sladce šípkovým
ukryji do bezpečí

Tvá ústa s kapkou němoty
a ódy ve tvých očích
ty nejkrásnější klenoty
spící hned pod obočím

Uchovám v něžné vzpomínce
s kyticí planých růží
kterou jsi jen tak lehýnce
přitiskla ke své kůži

...

Můj sen zas vítr rozfoukal
a dlaně osaměly
umřely růže na loukách
a svět se zdá tak bdělý

Snad duha zalije oblohu
když mraky tolik slzí
a já se u Boha domohu
lásky ve věčné tvrzi