Hymnus vypelichaného kocoura

Garfieldova óda na lasagne

Vzpomínám,

jak se špunty večery proležel a snil,

co bylo a mohlo být

 

Svět byl trychtýř

a já na okraji přemýšlel

pod jakým úhlem dál

 

Neměl na chleba,

ale hlavu smáčel

ve zlatých oblacích a větru

 

Časem

trychtýř utáhne opratě,

kolem prostoru a času uhasnou hvězdy

 

V lidské epoše

nic nestíhám, nesmířen a nedonošen,

jak přivalen tmou

 

Nestíhám

už ani hrát na tvé hýždě

melodii vypelichaného kocoura

 

Už nemám

kůži napjatou jako chvíli,

zda ruku dáš mi, pusu, sebe

 

Časem

vše snadné ztmavne a ztěžkne,

pak večerem pouštím uším žilou

 

Zmizím,

vše nechám na prostěradle,

slzy, pyžamo i umělé zuby

 

Zítra počkám tě ve tmě nahatou,

jen tak tě poznám,

když padnu z nebe

---