mnich s tošibou

už mě přestalo bavit se doma ohromovat

dočasně jsem vyčerpal možnosti tohohle pokoje

týhle kocoviny

je těžký oblbovat sám sebe vlastními poémami

tak jsem vyrazil ven omrknout lidstvo

a bylo to dobrý představení:

na ulici se motaly vesměs opilé dámy  s dlouze

neodklepnutými cigaretami

to bylo hezké

a běžci a pejskaři

to bylo hnusné..

koukal jsem na pupeny bez sentimentu

"všechny sladkosti života jsou z umělý hmoty, jsou umělý,

jako umění.."

a všechno trpký má chuť země a přírody

těch temnejch pratet -

to že je jarní klima mě rozradostnilo jako člověka kterej

žije roky bez topení

a v poslední době si naložil pamlsek mezi askezemi

a to svíce

ale nemyslím žádný anální rejdy, ale přímou romantiku

setmělýho pokoje

absenci televize

všeho co by vám ulevilo -

myslím sentimentální chvilku nad rozevřeným nožem nad

rozcapenou chlupatou realitou

kdy jedinou bohužel zábavou

jste si vy

¨ a vlnový metafyzický rádio na kočičí pohon..

ale když přemůžete počáteční depku a zvítězíte ve tmě

kocour vás ocení a ocasem vám na čelo namaluje křížek..

šel jsem tím vlahým večerem a už jsem ani nepotřeboval

walkmana

prostě jsem si pustil skladbu v duchu..

a dneska to byl flák od olmerky

nejprve mi to nedošlo, ale šel jsem kolem jejího hřbitova

šel jsem kousek kolem jejího zetlelýho ožralýho skeletu

a pobrukoval si:: "chtěla jsem být hrou"

pak v hloubi stromovky vyhledal jsem bezprizorní zásuvku

a píchnul do ní svýho noťáka jako  se neo  píchnul do

matrixu

byl jsem mnich s tošibou

šťastnej jako tele..

pavučiny mě vysvětily

hrůza mě vysvětila

nekonečně vyhladovělý jitra mě vysvětila

nakonec na tu nejsladší senzi

kdy docela drobné věci mě dokonale oddělávaj

padám na kolena smíchy

padám na kolena hrachy..

vydržovanej jednou úžasnou starou kurvou

příjďte se podívat

udělám vám frapé..