Rozloučení

Dohasíná svíčka,
kterou jsme zapálili naší láskou.
V prázdné místnosti plné
zbytečných věcí,
tikají hodiny a
mladá dívka sedící u stěny
se pokouší zamyslet se nad svým životem.
Těžko se brání pocitu,
že se vše změnilo.
Ona, rodina, škola a okolí jsou jiní
po té zvláštní události.
Všichni tiše koukají a pláčí
a jejich slzy dopadají na rozsvícené
displeje jejich mobilních telefonů,
na které se pokoušejí zachytit
to poslední, na co myslí.
Jsou unášeni na drahách srdcí,
které toho dne zemřeli.
Jsou unášeni a přitom tak blízko
mé beztak černé a neprostupitelné duši.
Svými zkřehlými prsty vyťukávají
poslední slova své existence.

Dopíší a ihned odevzdají své duše
někomu neznámému, novému...