Pahýl zdi, nic než dým

Kdyby věděl, co pro mě znamená,
zhrozil by se.
Kdyby věděl, čím mi je,
nasedl by na raketové koště a
alou do Struhadla, Staré Hlíny,
a jak se to tam jmenuje.
Ve vláknu babílétovém k němu letím,
droboučká plachetnatka, chtíc se mu usadit
za límcem kabátu.

Kdyby tak věděl...

Je pro mě co vikýř na
dlouho nevětrané půdě
za srpnových veder.

Tiše to ve mně vře a on jako by nic,
svou nehnutostí upouští ze mě studeně vřící
vodu.
Kdyby jen věděl!
Klidně bych dělala kamenné ostění jeho oknům,
nebo jako hebce kroutící se cigaretový dým
bych se vkradla do jeho knihovny a prostupovala
všemi svazky, olizovala ořízky,
až jednou jejich majitele bych jedním dlouhým
lokem ukolébala k dlouhému, předlouhému spánku.

Ani by nemrkl, ten cynik.