Ježčí kůže

Tahle básnička by se hodila jako motto před nějakou mravoličnou pohádku. Líbí se mi. Tip.

Pokračuji v našem dialogu tady,protože jsem b. "Vypadnout z role" musela smazat. Dostala pouze deset tipů a tudíž propadla sítem.

V současné demokratické společnosti odpovídá na všechny otázky jen a pouze trh. Tady je  skutečným básníkem ten,kdo posbírá nejvíce tipů a výběrů. - I když vnitřně rozhodně nejsem žádná demokratka,musela jsem se přizpůsobit pravidlům tohoto webu a této polis.

Člověk má ve své duši jen velmi omezený počet karmických rolí,které může hrát. Přinejlepším si může uvědomit,které role má k dispozici,některou z nich si pak vybrat a hrát ji určitým způsobem.

Jo, padne-li zahrada je úplně to samé, jako padne-li Bastila. Zahrada je útěšná načančaná skutečnost-neskutečnost.

Je to jen taková rychlá jinotajná poznámka, takže beru na sebe, že tomu někdo nerozumí - rozumět tomu může jen ten, kdo zná pohádku o ptáku Ohnivákovi, kde si princ dává pod hlavu ježčí kůži, aby neusnul při hlídání; jakmile mu hlava klimbne, hned ho ježčí kůže vzbudí. Takže pak je ta tvá úvaha poněkud mimo význam... Nenapadlo mne, že ježčí kůže a pohádky vůbec jsou už tak mimo obecně sdílené významy :-) 

Takže nejde o to, že co nebolí, není trvalé, jde asi o totéž, co má Kainar podstatně líp ..."hlavně se neustýlat" :-)

Jako takovej spíš úsměvnej moment mi přijde verš "padne-li zahrada" :) asi jako bastila.

Jinak asi celkem souhlas miroslawkem. jednak uvažuju s nástupem čepelí, jestli ten závěr netrpí romantikou na úkor výpovědi o realitě a jednak opravdu pointa mi přijde nedovršená. Ve smyslu že můj čtenář má tendenci si říct "no a co", což je u psaného vždycky škoda.

A teď zkusím ještě jinak  (aneb Jak snadno lze ochočit cvrččina čtenáře :) ) - Když se přes smíšené pocity z přečtení, které jsou dílem dány i určitou kostrbatostí v náznaku vázání, dám do práce a pokusím se rozkrýt, pak čtu: Buďme pokojní  s tím (možná až "zavírejme oči před tím"), co nás zraňuje, neboť to, co zraňuje, chrání něco důležitého. Přála bych si, abys tam napsal, važme si svých bolestí, protože se pod nimi skrývá něco trvalého. Co nebolí, trvalé není...trošku to k tomu odkazuje, a je možné rozvinout zamyšlení, možná i polemiku, z mé strany, nicméně zvolená slova jako kdyby víc schovávala než provázela k pochopení.

Jasně že také tak, jak ti napovídá periferní myšlení, ježčí kůži si dal pod hlavu princ, když chtěl chytit ptáka Ohniváka :-) 

Ale zároveň to je tak, že člověk si najednou uvědomí, že to, co ho trápí, bolí, bodá, je také to, co mu umožní přežít, protože aby to překonal, musí zakotvit hloub, nemůže jen tak slastně spočinout. Tedy to druhé - nejen, že snadno dosažitelné nechutná, ale dost často může být i klamné, netrvanlivé... 

Díky za odezvu...

výborný styl. blízká. T

To ví jen Miroslawek, ostatně každý máme jiná asociační pole... Někdo rezonuje, někdo chytne jednu strunu :o)

Nádherné a komentář Miroslawka je nejnádhernější. Doufám, že víš jak jinak to musí prosakovat.

příliš takové jednostrunné mudrosloví, podle mne ona podstata musí z těch písmen prosakovat jinak

Tak to mne těší - kdo pichlavost ocení, možná má život těžší (zvláště, když v něm je pěší), však leccos přitom zřeší :-)

hmmmm- ta mi sedla!*