Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Když vidim něco divného, tak se divim

29. 05. 2014
15
16
1290
Autor
Radka1284

          Když vidim něco neobvyklého, tak o tom přemýšlim. Už asi dvacet let sleduju jednoho borca z naší čtvrtě. Teď už se nezdravíme. Chodili sme spolu ven jako děcka, možná někdy v první třídě. On byl teda vždycky jenom součást skupiny, nevybavuju si, že bych se někdy bavila přímo s nim. Postupem času začal chodívat víc a víc sám, až sme byli na střední, to sme se možná eště zdravili a jemu začly vypadávat vlasy na temeni. A trochu mu narostl pupek. A taky začal chodit v maskáčích. To bylo divné. A chodil vždycky jenom sám, nikdy s nikým nešel. Jako děcka sme naňho volali Whiskas, to byla tehdy populární reklama na psí žrádlo. To proto, že se menoval Vyskočil. Aspoň myslim. Teď už nemá vlasy na horní polovině lebky. A nezdravíme se. Někdy se po mně  dívá a někdy eště chodí v maskáčích. Myslim, že by mě sám od sebe nepozdravil první a že je eště panic.

         Když vidim něco krásného, tak se zastavim. Mám moc ráda jeden hotel v Břeclavi. Pro místní se může jevit odpudivě, myslim, že se tam moc turistů neubytovává. Je to jednoduchý dům asi z dvacátých let, funkcionalistický. Od chodníku je do výšku asi pěti metrů obložený travertinem, teď už zašlým, špinavým, okopaným a ochcaným. Do ulice je herna a pofidérní prodejna mobilů. Naprosto všední městský hnus. Ale na druhý pohled – tu budovu miluju. Hlavně odlesky staré slávy. Je možné vidět dávný luxus a stopy přepychu. Recepce je ve foyer, naproti herna se zlatem, měkkým rudým kobercem a barem. Dál záchody s dveřma z mahagonu a zlato a velké zrcadla a pak rozlehlá kruhová místnost s nádherným dřevěným stropem a na něm třešinka - retro lustr. Nikdo sem moc nechodí, sláva už je pryč. Letos v létě ale udělali zajímavé gesto. Dali před hotel na nudný asfaltový chodník malé stolečky a ke každému po dvou červeně polstrovaných židlích. Za celé léto jsem tam neviděla nikoho sedět.

         Když vidim něco výjimečného, tak se raduju. Jela jsem kolem hotelu, co má u travertinové zdi židle s červeným sametovým polstrováním. A někdo tam seděl! Byl to Whiskas. Na židličce vedle něho seděla dlouhovlasá kočka. A on měl neonově oranžové tričko.


16 názorů

Fruhling
14. 06. 2014
Dát tip

Odkaz na hotel by nebyl?

Jinak myslím, že s miniaturami, které tady píše Movsar se to nedá srovnat.


Radka1284
11. 06. 2014
Dát tip

"Po mě" jsem opravila, dík za připomínku.


K3
07. 06. 2014
Dát tip

Tenhle textík je nenápadný, ale má hodně do sebe. těžko to sice zvát povídkou, ale to se vsákne...

Někdy stačí napsatjen pár hezkejch vět a uděláš radost komu chceš a hned...

Když vidím něco vyjímečného, tak se raduju.

T.

 


Markel
05. 06. 2014
Dát tip

trochu neučesané, ale dobře jsem si početla :-)) *


Lakrov
02. 06. 2014
Dát tip

Ještě v polovině druhého odstavce mě připadlo, že nevím, jak spolu ty dva "příběhy" souvisí, a pak mi to najednou došlo. Takže očekávaný (a splnivší se) závěr, mě celkem potěšil. Předpokládám, že tohle překvapení "souběhem příběhů" byl jediný záměr, s nímž byl text napsán. Z počátku mi sice připadalo, že beze smyslu nejsou ani ony (řídce se vyskytující) slangové výrazy z brněnského(?) dialektu, ale tohle očekávání se nakonec nenaplnilo.


DT
31. 05. 2014
Dát tip

Dobrý. :) Očekávám delší příběh s podobnou vypravěčskou pózou. 


StvN
31. 05. 2014
Dát tip

Takové naivně milé.


Rozhodně  mě to zaujalo, znovu se přiju juknout, co bude nového. :-)*


over
30. 05. 2014
Dát tip

fajn...určitě juknu i příště :)


pedvo
30. 05. 2014
Dát tip

Pěkné počtení, zajímavé rozčlenění na dvě rozdílné části. A dobrá pointa, to vše dohromady vydá na tip. A jsi tu nová, tak ať se ti tu líbí.


Diana
30. 05. 2014
Dát tip
Stejně jako Janina. Nemám k tomu co dodat *

Janina6
30. 05. 2014
Dát tip

Zařadila bych to spíš do kategorie Prozaické miniatury, jako povídka mi to nepřipadá rozsahem ani šířkou "záběru". Ostatně myslím, že kdybys tímhle popisně pozorovacím způsobem napsala něco delšího, mohlo by to už trošku nudit. Ale takhle, jako drobnůstka, je to docela milé. Zaujalo mě, že v části o Whiskasovi používáš slova jako borca, naňho, eště, menoval se, kdežto popis hotelu je téměř spisovný. Přemýšlím, jestli je v tom nějaký záměr, nebo si to prostě objekty pozorování vynutily samy (že člověk podvědomě přemýšlí jiným "jazykem" o klukovi ze školy a o kdysi vznešené budově). Ráda si od tebe přečtu něco dalšího.


Zuzulinka
30. 05. 2014
Dát tip

má to v sobě cosi, já nevím, po ránu jsem se pousmála... hlavně ten hotel, takové můžu... je tam tedy dost chyb, což mě trochu vadí... ale i tak, má to atmošku


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru