Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Záhada rozluštěna 26.díl

01. 07. 2014
0
0
712
Autor
katt-chan

Záhada rozluštěna 26. díl

 

Zase prosím jestli se líbí ohodnoťte zase aspoň  komentíkem děkuji.

Napsala: katt-chan

Povidkyodkatt.blog.cz

Mám pořád špatný pocit, že tam kam jsem právě vlezla tak jednoduše, nebude až tak snadný   dostat se ven a ještě k tomu to je zas někde v podzemí a s toho mám největší strach, no doufám, že tam mají aspoň nějaký světlo. Pomalu jsem vlezla dovnitř, ale byla tam tma jako v pytli, takže jsem se snažila jít vedle zdi, které jsem se přidržovala. V rukou mi zůstávaly úlomky omítky a pod nohama kusy rozbitých cihel, o které jsem každou chvíli zakopla. Nevím co dalšího se povalovalo v okolí a ani to nechci vědět, už tak jsem měla po celém těle husí kůži a to se ještě nic víc nedělo. Měla jsem dojem, že půjdeme pořád rovně, ale cítila jsem jak jdu pomalu z kopečka někam hloub pod zem. Kam až to může vést? Říkala jsem si a dodala si trochu odvahy. Dýchalo se mi čím dál tím hůř, ale snažila jsem se nedat na sobě znát náznak strachu a maskovala jsem to pochvalným dojmem.

V té tmě stejně neviděl jak se tvářím, ale pak jsem se lekla div, že jsem nenadskočila, protože okolo nás se zapálili pochodně a oheň šlehal do výšky a olizoval strop. Nemám ráda překvapení tohohle typu, ale musela jsem to vydržet. Místo abych začala panicky křičet, rozesmála jsem se a ještě dodala. „To tady takhle vítáte každýho a nebo jste si na mě připravili ohňostroj?“ Tenhle šok mě hodil do reality a místo, abych se klepala a bojovala o trochu vzduchu jsem se dokonale uklidnila a po mojí fobii nezbyl ani sebemenší náznak. No tak aspoň k něčemu to bylo dobrý hned se cítím líp v tom hadím doupěti. Odevšad začali vylézat členové sekty. Všichni měli stejně dlouhé černé pláště, které sahali skoro až na zem a postavy v nich byli takřka celé zahalené. Celý plášť byl zakončen splývavou kapucou, pod kterou se na Sakuru dívali masky šašků a bláznů a jen oči prosvítali z dírek v masce a prohlíželi si jí jako kořist nikoli jako dalšího člena této nebezpečné sekty. V tom krátkém okamžiku to Sakuře docvaklo a měla co dělat, aby se neobrátila a nerozeběhla se k východu, ale na to už bylo stejně pozdě, protože jí obstoupili kolem dokola a její úniková cesta byla zatarasena. Byla jsem v dokonalé pasti, z které se nedalo dostat.    

 

Mezitím se Sasuke skovával poblíž kostela a čekal, kdy se Sakura vrátí s tím výrostkem co se kolem ní už nějakou dobu motal. Původně si myslel, že šla znovu obejít stejnou trasu kolem kostela, která ústí hned vedle hřbitova a velkých soch andělů. Sasuke se rozhlížel kolem a občas se juknul na hodinky a odpočítával dvacet minut, za které Sakura obejde celou oblast a vyleze poblíž jeho úkrytu. Někdy se stalo, že jí cesta zabrala o pár minut déle, protože se snažila kde koho vyptávat a získat tím alespoň nějaké informace, které by jí pomohli dopátrat úkrytu a nebo jedno z členů sekty. Sasuke si krátil čas tím, že mapoval okolí a rentgenoval pohledem hrozící nebezpečí, ale naštěstí se nic významného co by vzbudilo jeho zájem nestalo. Podíval se na hodinky a zkoprněle na ně zůstal hledět. Jeho srdce vynechalo pár úderů než se znovu rozběhlo šíleným tempem a žíly mu naběhly adrenalinem. Kde sakra je? Vždyť jsme se dohodli, že nikam nepůjde aniž by mi nedala vědět. Koleduje si o velký problémy. Sasuke oběhnul celou trasu během pár minut, ale po Sakuře jakoby se slehla zem a to doslova. Dokonce zastavil pár lidí, aby se zeptal jestli tady neviděli dívku celou v černém, ale každý jen zakroutil hlavou. To mi teda poradili, že já blbec nechal to naváděcí řízení v kanceláří. Teď abych se pro něj vrátil, než mě Sakura nakope. Snad si poradí beze mě než se vrátím. Sasuke zašel do přilehlé uličky a rychle nasedl na motorku, kterou si tam předtím schoval do stínů,aby jí nikdo jen tak hned nespatřil. Nastartoval a okolo se zvedl kouř od výfuků a prosytil okolí vůní benzínu. Je to divný, ale zbožňuju jak motor potichu přede a občas zavrzají pneumatiky o silnici v prudké zatáčce. Zrovna teď bych si rád tu jízdu užil a vnímal každičký okamžik z jízdy, ale Sakura byla přednější. Neohlížel jsem se vůbec na nic ani na jedoucí auta okolo mě a hvízdnul jsem smyk k nejrychlejší zkratce, která vedla skoro až na stanici.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru