Předmájová

Nebude trvat dlouho a květy stromů zakryjí oběšence, slunce klesne do náručí lidí dobré vůle a břehy řek obsadí novodobí adamité. Večery se zkrátí, stíny prodlouží a kopec nad Prahou obsypou milenci. Ozářeni atomovým světlem lamp propadnou kouzlu vlhkých slibů. Do Vltavy začnou padat z oblohy první hvězdy a z nábřeží opilci. Skupinky divých žen rozvlní pestrobarevné sukně do kolotavého rytmu města a pomohou cizincům od přebytečných korun, které by stejně nestihli utratit. U krajnic se rozmůže obchod s nelegálně získanými lesními plody a zcela legálně nabytým bílým masem. Ale nikdo se nebude na nikoho zlobit, neboť bude máj, lásky čas.

Malá bankovní hudba

Před vraty banky, zavřenými, neboť je neděle, natahuje už tak vysoký hlas ke zpěvu jinoch. Snad Thajec, v cizí řeči vzpomíná na svou zem. Probouzí ho ke vzpomínkám cinkání cizí měny o dno plechové krabičky? Jsme před bankou, ponechme tedy tomu jinochovi odpověď jako jeho malé bankovní tajemství.

Bez názvu

Začátek března a pražská korza zpomalila rytmus, lavičky se zaplnily a oděvy chodců slábnou. Dlažbu Příkop polilo slunce jak abstraktní malíř své plátno. A malá mongolská holčička zavěšená do tatínkovy ruky  té barvě vycapká motiv. Až stopy uschnou, zbude jen vepsat do rohu: Bez názvu, březen 2014.

Kde ty chaty jsou...

V potrubích přestupní stanice Můstek v pondělí ráno ještě lidé voní dřevem chat, ale v nohách už mají docela jiné tempo. Spěchá se, tam se musí orazit štos papíru a tam zase telefonovat do Bangladéše. Kdepak Sázava, malinovka, houby... Kapitalismus je třeba budovat, jak zní otřepaná fráze.