Poprvé

„Jsme stejně jenom druh světla“
řekl jí pak
když vzal její hlavu do dlaní
a vzbudili se z těl, jakoby se chtěl loučit  
kdesi mezi Andromedou a snubními prstenci Jupitera 
a tak když z toho plakala pak prach podobný prachu 
a byla tak jemu pramenem 
v němž si omyl obličej od sebe 
a ruce z gest 
pak pustili si rádio, kde vysílali ticho 
zašli si do kina, kde promítali tmu  
mluvili k nim, aby přestali chápat, co jim říkají   
a oni jen chtěli konečně ztratit cestu 
a koleje paží položit v neznámých zemích 
a potom si zavonět přístavy 
kde kotví lodě z hvězd a v písku zůstává otisknuto vše, o čem jsme snili
jen tak
do prvních vln 
s nimiž zacházíme jako s modrými věcmi
„Jsme stejně jenom druh tmy“ 
řekla mu pak 
když trochu umřeli 
a vteřiny měli zavřené oči, protože právě milovali jako Bůh 
a přesto poprvé
opravdu viděli 
všechno co je za časem 
i před ním