Terakotová armáda kapitalismu

Terakotová armáda

K Brumlovce proudí skupinky figurín. Z tváří vymizel život, odstěhoval se kamsi do vzpomínek. Tak trochu jako břichomluvci jsou tyhle postavy: na krcích a přes ramena mají přehozen materiál, který za ně hovoří řečí loga. Louis Vuitton, Gio, Armani slyšíme v mnohonásobné ozvěně. Figuríny mohou mlčet, vše za ně vyjádří kousek hadříku či kůže. Podobné terakotové armádě, která, dána do hrobu, zkameněla zaživa, aby císař nebyl ani po smrti sám. Brumlovka, mauzoleum kapitalismu.

Praskání píšťal

Na Můstku indiáni vnášejí drama peruánských hor do kamenné průrvy města. Skrze jejich píšťaly sem proudí řídký vzduch, co motá hlavy, a kultura žijící tisíciletí bez myšlenky kola, co motá hlavy ještě víc. Možná že taxikář o pár metrů výš, opřený o dveře svého auta, právě teď nasál zvěst o absenci kola a projel jím mírný neklid. Ale zapraskání ve vysílačce utnulo naději. Služba volá, prozření se odkládá.

Posvátný háj konzumu

Miloš K. už je zase v ráži. Pod skleněným domem na Andělu přesvědčuje bezvěrce, že i je Ježíš miluje. Miloš ovšem není ledajaký misionář. Svůj úkol v tomto slzavém údolí sleduje s vážností toreadora jdoucího do arény. Každá z jeho misií může být tou poslední. Tady je totiž v posvátném háji konzumu, snadno by mohl, jako svatý Vojtěch, přijít k osudné újmě na životě. Religiozita Triumfální církve Ježíšovy působí komicky, nadšení jejich pastora je ovšem pozoruhodné. A tak se mám před Milošem na pozoru. Ale moc rád ho sleduji. Haleluja.

Krišna z Václaváku

Václavákem protančili Krišnovi věrní. Mezi dívkami ověnčenými kostičkovanými kabelkami s placatými telefony v ručkách, italskými výrostky a pokuřujícími taxikáři snad dobře vědí, že tady nemohou nikoho svést na svou cestu. A snad ani nechtějí. A tak rozdají trochu cukroví a úsměvů a odtančí někam do neznáma. Vytratí se jak kouř z viržinka taxikáře Jardy, jak upřímnost z očí mondény s kostičkovanou kabelkou, jak vzpomínka na hodinu náboženství z hlavy italského výrostka.

Dočesná v office house

Hluk počítačů pomalu zaniká pod tlakem pátečního odpoledne. Ve dveřích kanceláře postává už v ležérní póze, opřená o zárubeň, žena se sklenkou v ruce. Ještě v ní není víno, ale jakoby bylo. Osnují se víkendové plány, cílí se na vtip. Pozdní sběr humoru. Páteční dočesná v kancelářském domě.

On a jeho burger

"Já a můj burger." Z plakátu se směje muž bez vlastností. Podařilo se mu vměstnat svůj příběh do jedné věty. Holejší než holé. Za horizontem sezamové žemle pro něj už nic není. Jen on a jeho burger.