Nevímjsemlínávymýšletnázvy

Nevěděla, proč si to setkání představuje na vlakovém nádraží,

když k nám odtud jezdí hlavně autobusy.

I když otázka byla, proč si to setkání vlastně představuje,

když k němu s největší pravděpodobností stejně nikdy nemělo dojít.

Proč pořád myslí na něj

A na zemi pšeničných polí

A modrého nebe

Na tu zemi, kde se prý zastavily všechny hodiny

A každý rok bylo možné používat tentýž kalendář.

 

Dal jí slovo, které svírala v dlani

Každý den, když usínala s rukou na srdci.

Dala mu slovo, které svíral v dlani

Vždy, když na Náměstí pršelo nebo foukal vítr

I v den, kdy se naráz všechny hodiny alespoň ve snu rozeběhly

A staré kalendáře už patřily do sběru

A vypravěči příběhu vhrkly do očí slzy

Země rudých kapek krve vlčích máků

Na pšeničných polích

Země rudých kapek krve vlčích máků

Na modrém nebi

A modrých očí, které znamenají,

že se volně dýchá.

---