ZE ŽIVOTA.

Jednou jsme s kamarádem (ještě jako kluci) vyryli v garáži mého otce hřebíkem do hladké, betonové podlahy dámské přirození. Po chvíli nám došlo, že až to táta uvidí, bude z toho pěkný průšvih. Napadalo nás, že to překreslíme na draka a už to nebude tak zlý, protože to nebude sprostý. Tak jsme jí přimalovali uši s třásněma, oči, pusu, nos a ocas  s mašličkama. Jenže pořád to nebylo ono. Původní obraz, byl hodně výrazný a na drakovi bylo vidět, že tam jsou nějaké prvky navíc. Nakonec dostak kamrád nápad, kterým si byl jistý, že každého přesvědčí. Vzal hřebík a pod kresbu vyryl vekým, tiskacím :" to není pýča, to je drak". Pamatuji si to do dnes, protože když to táta objevil, tak ho ani nápis nepřesvědčil.