Vzpomínka

Jsi obraz,jenž mě stálě uchvacuje svou krásou,
i když tvůj obličej je již z půlky rozmazaný časem.
Vidím tě,cítím tvou vůni a když usínám,
nechávám se unášet tvým nezapomenutelným hlasem.

Pak s východem slunce hladím tvé vlasy,
na tvé rty tě pomalu s něhou líbám,
blbnem spolu a oba se smějem,
do tvých hnědých očí jen tak se dívám.

Pak zbude jen hlas v mých myšlenkách
neustále šeptající ty dvě sladká slova....
A já si uvědomím,že jsi už jen pouhopouhá vzpomínka,
kterou chtěl bych prožít znova.

Vždy probouzím se zase sám,
bez naděje,že tyto vzpomínky oživím,
ale já sám jsem viníkem konce,
a to je důvod proč se nenávidím.