Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

až osejí

22. 08. 2014
3
1
1015
Autor
verulinda

až osejí                                                                                     verulinda

 

uschla  všechna  slova  položená  do trav

vlnobití ustala 

sem  tam  jsou  slehlé  kokony   

ve  kterých  slova milenka milenci šeptala

 

a  kousek  opodál  rostlo a  dozrálo zrno

z  jehož  obalu  ho  vymetač  silou rval

když   už  na  slehnutí  bylo

po  něm  koleje  jako  když  vláčíš za sebou nohy

tak  zem  zůstala

a v  zavinovačkách  ty  obaly  zanechal

sešněrované   motouzy  konopnými

 

pole pichlavá jak tátova tvář kterou

nezměkčí  ani  déšť  ani sluneční zář

spíš  konce v hroty  se zaostří ještě víc

zajíc ve strouhách co po kolech  zbyla

se  schovává  

nadšený  z nalomených  klásků

a jeho smích fousky  rozkmitává   

 

pořád  voní  nedotčené   pásky

co u krajů  zbyly 

kde  ještě  slunce  o poledni  žhne

srny a  možná  i myši  našly  v jamkách   skrýš

a  tak  si  dopřává  každá  

když  neví  co bude  v příštím

zda vzejde

až  lidé osejí


1 názor

 

pořád  voní  nedotčené   pásky

co u krajů  zbyly 

kde  ještě  slunce  o poledni  žhne

líbí se mi to moc ...T***


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru