12) Trubadůrská

Je mi jaksi divně krásně

a tak zase píšu básně

A nikdo číst je nemusí

roztrhám je pak na kusy.

Láska sídlí prý hlavně v mozku

jak hlásá nápis v časáku u kiosku.

 

Půlnoc na věži v městě odbila

přemýšlím proč zrovna mě trefila

ta střela z zbraně Amorovi

ten pocit nelze popsat slovy.

Zkouším se z něj přece jen vypsat

srdce mi však začíná jaksi hopsat.

Zrychluje se mi zároveň tep a i dech

teď už neusnu, dnes mám zase pech.

 

Člověk si připadá jakoby byl v rauši

když po letech zamilován je až po uši.

I když myslím stále ještě realisticky

nevidím to zase tak moc optimisticky.

Do krve se vyplavuje spousta látek

kdybych byl feťák tak mám svátek.

Adrenalin, kortizon, pak zase dopamin

a občas také ten opojný fenylethylamin.

 

Přišel jsem o rozum, otupělý jak na ÁRU

Umět to, snad vzal bych do ruk i kytáru.

Jako v středověku zamilovaný trubadůr

pod okny jí na počest uspořádal megažúr.

Středověk byl v tomhle tolerantnější více

dnes by na mě poldy poslali celé Štěpnice.

A byla by to asi i pro ni dost ostuda,

že pod okny lásku jí vyznával pobuda.

 

/Květen 2014/

 

---