Po tom všem

Stojím na konci cesty jako rytíř po boji,
únavu a smutný pohled v očích mám,
co zažil jsem, podtrhává krev na zbroji,
a když rozhlédnu se, zůstal jsem jen já sám.

Přišel jsem, viděl jsem, ztratil jsem a teprve pak bojoval,
bez krále, bez války, bez zřejmého cíle jsem tasil zbraň,
pokus abych marně výčítkám vzdoroval,
ale nejen v cizí krvi vybral si osud svojí daň.

Ztratil jsem sebe a ty ses mi vzdálila,
po lásce už zůstaly jen vzpomínky a rána v hrudi,
která nezapomíná,aby každý den pálila,
a já stal se poutníkem,co světem bloudí.

Hledám lesní palouk, kde jsem tě líbal,
hledám záři slunce, ve které jsem tě poznal,
hledám ouška,kterým jsem sladká slova říkal,
však pronásledují mě slova, po kterých jakobych skonal.

Půl rok úsvitu v temnotu změnil se za okamžik,
protože tys byla to slunce, kvůli kterému jsem vstával
a bez tebe jsem doteď temnotě neunik'
a přitom stále zůstavají ta dvě slova, co jsem ti říkával.