Ano, máš pravdu. Možná, že "jen" psát a psát a psát.........

Přesto mi to nedá, abych nevyjádřil, že s posledních čtených Pavlových věcí je tato pro mne nejpůsobivější.

Možná jsem byl hyperkritický, možná ne, to teď nějak sám nedovedu rozeznat. Líbí se mi jednotlivé části i spojující atmo, ale nějak tu filosofii básně moc nevidím. Asi bych ji nepodezíral z plytkosti nebýt posledních dvou řádků. No je to zajímavé.

vždycky zapomenu avi, tak promiň, j\vatko.

čau j/vatko!

abych si nemyslel, že v obratu "o podstatě lidství a tak vůbec" nenarážíš na "Stopařova průvodce..."!! To už bys tu poetiku tlačil tak konkrétně někam, kde by třeba ani nechtěla být.....

Ale ne, zkratku chápu. A sdílím i výhradu vůči dovysvětlení.

Ale!! Jak víš, že to nevypovídá, ehm, o tom, co říkáš?! Pro mnohé jo. Pro mnohé naopak tenhle "monument civilní existence" je jeden z mála důkazů smyslu. Já osobně bych spíš postrádal "baroknější kontrasty", ale nějaké napětí tam je. 

Možná, že právě toto máš na mysli. Jinak cítím stejně svébytný básnický svět, jako ten Tvůj, náběh na tu "totalitu" básně.

táto diskusia mi pripomenula jednu kritiku, čo som písal v podobnom kontexte, možno osvetlí môj prístup

http://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=442607

Díky za názory...

no, je to expresivní popis atmosféry, která tu zbyde po člověku, popis toho, jak člověk poznamená prostor a jak je prostor i po jeho odchodu jím nasycený... Jsou to obrazy, které dohromady propojuje místo; a zároveň reference na osobu... Tak jsem to napsal a tak to čtu já - nicméně Vaše čtení se může lišit.

Druhý plán: kdyby tuhle báseň  napsal třeba diviš nebo reynek - po použití věcně stejných obrazů -, můžeš vzít jet na to, že by ty básně vypovídaly o podstatě lidství a vůbec. Tady to trochu chybí, nemá to vůbec takovou ambici a je otázka, jakou ambici to tedy má.

vk - děkuji za vysvětlení. Mi osobně, třebaže i tvůj přístup je správný, připadá, že si lze i z měsíčního verše vyčíst spojitost - jednak je zde jakási výrazová spojitost - rozřezaný ...  ohryzaná ... rozpraskaná, ale třeba měsíc jako kdysi celek, dnes už jen zbytky dávného, ale přísně vzato - využití měsíce v dané spojitosti je přece jen trochu tlačené.

napríklad ten prerezaný Mesiac spojiť s vydlaždenou cestičkou aleb oplotom, nech je tam niečo aj pre detektívov :-)

a2a2a: len som zdôraznil Jinovatovu poznámku

Vnímam túto báseň ako pásmo expresívnych opisov a miestami mi tiež pripadajú náhodne, samoúčelne (napr. 1 sloha je len jeden obraz, žiadny súvis so zvyškom). Druhý plán by bola napr. určitá previazanosť, alebo iný (nenapadá mi lepšie slovo) "twist".

Jinovata, ty si myslel čo?

v.k.

Zaujala mne tvá poznámka o druhém plánu obraznosti. Mohu poprosit o vysvětlení, jak to myslíš? Děkuju.

Příjemně působící báseň svou zřetelnou lyrikou, přesto by se dala pročistit, násleně uvedu její přepis v tom smyslu, že jen něco málo vynechám - např. ...lidských... zcela nadbytečný výraz v daném kontextu, ostatně už na to upozornil fakticky Jinovata, já jen doplním, že ...lidských... navíc působí v této lyrice zákoutí zbytečně pateticky, ty ruce mi přijdou nadbytečné i v závěru, neb je to jednak zřejmé a jejich vypuštěním a zdánlivým omezením se na kroky vlastně význam rukou jen zdůrazním. Ale stejně je to krásná báseň, taková, která ctí jazyk a má náladu. Mé formátování neber vážně.

větve a elektrické dráty

větve a elektrické dráty

rozřezaly měsíc

před prázdnou boudou

ohryzaná deska nekdejšího stolu

zažloutlé šňůry

a rozpraskaná jablka kolíčky

a zdi

motyka s rodokmenem rukou

vlisovaných do dřeva

vše otisknuto věrně

do hlíny i vzduchu

-

do cestiček mezi záhony

a do rezavé sněti plotu s angreštem

-

pro který už nevyzbyly ani kroky

*!*

Ne, ten obraz s rodokmenem je takto úplně v pořádku.

Pripájam sa k Jinovatovi:

Ještě s tou obrazností něco začít dělat v druhém plánu...

díky za kritiku:

to s tím vzduchem a hlínou opravdu nemá být jinotaj,

má to být zachycení stavu, kdy atmosféra je přítomna ve všem okolo, prostředí je jí plné

a s tím rodokmenem: šlo mi o to zachytit proces, při němž se lidské ruce postupně vpalují do násady motyky, ne o rodokmen, který tím vpalováním vzniká...

Každopádně díky za výběr a umožnění toho, aby si text přečetlo víc lidí.

jop *

Pěkná hutná obraznost, ale místy to je takové nahodilé. Otisknuté do hlíny i vzduchu působí jinotajně, ale jinotajné to není. Jiné obrazy si na nic než na svou expresivitu nehrají a to působí dobře.

Jednak bych řekal vlisovanými (rodokmeny), spíš než vlisovaných (rukou). Druhak  ten první obraz říká (i když ne uplně jasně, což je jeho problém) vše, to lisování do dřeva pak působí jako nedůvěra v předchozí obraz a snaha ho vysvětlit ještě taky normální řečí. Jinak bezva. Ještě s tou obrazností něco začít dělat v druhém plánu, i když co já vím, třeba už děláš, nečetl jsem všechny tvoje poslední věci.

...*

jo....vidím násadu mého dědečka a jeho ruce....když pohladily...byly jako struhadlo...a násada  slouží dodnes...vyhlazená rukama co ji držely ještě i po něm...

jo! ta je  skvělá- hezké metafory:)*

Oldjerry, díky, vážím si toho...

Blacksabath, přesně natrefeno na (podle mě) nejlepší část básně

Diano a Petře, i Vám díky za zastavení

Přimlouvám se u těch,  kteří mohou, aby tomuto dílu  udělili výběr.

*