Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Domov II. 19.díl

12. 10. 2014
0
0
651
Autor
katt-chan

Domov II. 19.DÍL

Naruto vešel do pokoje, který předtím sdílel se Shikamarem. Snažil se uklidnit, ale jeho vzpomínky na minulost ho absolutně zasáhli. Nemohl nic dělat jen tupě zíral na palandy, které byli nad sebou. Jinak byla místnost strohá mimo jedné skříně a rozvrzané židle se stolkem v ní nebylo nic k vidění, ale na Naruta to mělo zničující efekt. Začal lapat po dechu jako kdyby přeběhl celý obrovský park najednou. Nechápal, proč se mu vracejí pocity dávno zastrčené a zamčené hluboko v minulosti. Nechtěl na ty dny vzpomínat ve zlém, ale místo těch radostných okamžiků se objevoval ten poslední osudový, který přebil vše ostatní. Sasuke stál hned za ním a cítil jak se celý třese a snaží se ovládat. Nedivil se mu sám by reagoval podobně sice neví detaily, ale dost dobře si umí představit co to muselo být za peklo žít v dětském domově. Neváhal a zlehka ho obejmul. Naruto se vděčně opřel o bratránkovo tělo. Jeho nohy byly jak z rosolu, kdyby za ním nestál v tuhle chvilku by ležel na zemi vyděšený jako ještě nikdy předtím. „Naruto co se děje. No tak řekni mi co si tu viděl jinak se nehneme z místa.“ Zlehka mu šeptal do ucha a doufal, že tentokrát se něco dozví.

 

On mi nic neřekne. Dávno jsem měl přitlačit, abych se od Naruta dověděl skrytou pravdu. Jeho přetvářka, už odpadla jako maska z karnevalu. Tohle co viděl před sebou, byl Naruto utápěný ve svém nitru. Sasuke si povzdechl a trochu s nim začal pohupovat, aby ho rozptýlil a dal mu čas. Lepšího bratránka jsem si snad ani nemohl přát zauvažoval Naruto a tentokrát začal mluvit. 

„Víš Sasuke tenhle pokoj.“ Zvedl ruku a ukázal na dvě palandy a skromné vybavení místnosti. „Byl můj a Shikamara.“ Musel polknout, aby vůbec dokázal souvisle vyslovit větu. Sasuke stále konejšil Naruta a tiše naslouchal. Pokud začal mluvit nemá cenu ho nějak přerušovat. „Já jsem spal dole a vždycky, když jsem kopnul nohou vykouknul ze shora Shikamaru  byla to taková naše hra jak to tu přežít. Jednou, když jsme blbnuly v pokoji přišla kontrola. Nikdy se na nic neptali a prostě nás odvlekli každého zvlášť. Bylo jedno co si udělal, ale pokud si nesplňoval přísná pravidla pořádku a klidu byli jsme odtáhnuti na samotku. Ani nevím jak dlouho jsem tam byl, ale sám sem se tam hrozně bál. Světlo tam nesvítilo a jídlo se nedávalo za trest.“ Musel se odmlčet a nabrat sílu říct Sasukemu i zbytek. „Když mě pustili na pokoji jsem byl ještě měsíc sám, než se Shikamaru vrátil zpátky, když jsem ho viděl musel sem si zakrýt ústa, abych nevykřikl. Byl… on byl jen kost a kůže a jeho tvář už nebyla nikdy usměvavá jako dřív. Později jsem se dověděl, že vzal celou tu věc na sebe, proto tam byl tak dlouho.“

Sasuke zatnul pěst a snažil se nevypěnit, už za tohle by měli dostat vězení. Místo toho je žalují u soudu. Věděl, že když promluví, už nikdy by se nemusel dovědět zbytek a tak jen poslouchal a vařil se vzteky. „Byl jsem moc rád, že se vrátil. Nechtěl bych bejt pořád sám a Shikamaru byl jedinej kamarád. Po tomhle se dost změnil, už nic nedělal jen seděl a koukal do prázdna ztrácel se před očima jako někdo, kdo byl těžce nemocný. Snažil jsem se ho rozveselit, ale nic nezabralo, to co prožil na samotce ho poznamenalo víc než smrt jeho rodičů.“ Narutovi skápla slza po tváří, ale mluvil dál nemohl přestat jak jednou začal.

„Když … 

 

 


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru