Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

Novinky (1. 8. 2019)

+10 neviditelných
Terry Bonmassa ve svých nejlepších letech
datum / id24.10.2014 / 449399Vytisknout |
autorArcs
kategoriePovídky
témaSci-fi
zobrazeno422x
počet tipů1
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Terry Bonmassa ve svých nejlepších letech
Terry Bonmassa byl UQ mezi UQ, HighUltraQuick čili ultrarychlej magor zabiják v nejlepších letech s kostma vyztuženejma uhlíkovejma nanovláknama, svalama oboostovanejma elektroaktivníma polymerama a mozkem upgradovanejm stádem kognitivních neuroprocesorů. Terry Bonmassa byl kanón vysoké kadence a poslat ho na vobyčejný pomalý bylo jako kanónem na vrabce, prostě ptákovina.
Až na to, že se už dva takoví kanóni nevrátili. Teda vrátili - fešácky zalití do čehosi průhlednýho a vyleštěnýho jako brouci do dentakrylu. Plus fajnový  gravírování tagama vobyčejnejch. Asi něco jako "Čus, fofříci"! Jo - a týpci se pod sklem šklebili tak přiblble, že Mony Lisy si proti nim teprve balej druhýho práska. Co je kurva dostalo, že se na to takhle tlemili? 

Vobyčejní jsou normální sráči a my na ně normálně sereme. Ale Vogabundo se zaplet s nějakou jejich dojebanou štětkou, infiltroval, a to, co se z něho za čásek vrátilo, nebylo ani Voga ani Bundo, bylo to vypatlanější než vypatlaný, vobyčejnější než scrvklý kulky. ChimérJosh to moc neřešil a šel na to dát reply zfleku. Ani to neposharoval a jeho chatboti furt spamovali, takže nám to došlo až za měsíc a Wikimaus forwardoval taky rovnou bez namáčení a svý bullpupky Ofélie. Že to byla chyba, nám pověděla DHL za další měsíc dvěma pečlivě zafoliovanejma magorama v aspiku na paletě. "Ty kundo, to je válka!" Jak ale válčit s někým, koho nemáte v přátelích, není online, nemáte od něj GPS a G-brejle vám neukážou jeho profilofku? Terrymu trvalo celejch 0,93 s než našel prastarý nakešovaný mapy oblasti, nad kterou satelity kvůli přepólování už sto let zatahujou krovky, a dva dny než našel káru, která by s ním byla ochotná jet mimo vodící smyčky a wifinu. Nabral, co moh, nafláknul baterky a čistě z piety přidal Wikiho osiřelou Ofélku. Měl ji dostat jako prémii za chipy, teda vlastně za hlavy vobyčáků. A taky vlastně dostal, ale to předbíhám.

Vypadnout ze City byl Terryho první IQ test. Nebyla to zrovna používaná funkce a softvéři ji zahrabali v menu pěkně hluboko. Ale Terry měl rád výzvy a s oblibou tipoval, ve které milisekundě problém zlomí. Tohle jich vzalo skoro půl mega, páč vrátnej nechtěl věřit svejm čočkám a umělá inteligence je to samý jako umělá blondýna - ještě horší než ta pravá. Možná se ale jenom Malá Ségra do třetice emigrantů teprve nasrala a šoupla Terryho na blacklist Ale nic, Terry byl ve formě a lousknul to. A taky cestu, co někdo zapomněl podle té mapy udělat, i slunce, před kterým bylo třeba zmazat se faktorem jak protitankovým pancéřováním.

A pak to přišlo. Zasraná wifi poušť zařízla synchronizaci, nikdy netestovanej offline režim aplikací se ukázal na hovno bez dostupnejch aktualizací, G-brejle nedostálavaly identifikační odpovědi od stromů, co jich tu byly mraky, ani od neočipovanejch animálů, co kmitali rychlejc než na stoprvním levelu, a realita slíknutá z neonů virtuálu vypadala jako pěkně drsná milenka. Ultrafialový vedro peklo sluneční panely dělaný na smogovou deku nad City, baterky chcípaly marným skenováním hotspotů a Terry, ještě na výstupu magor magorů, měknul a roztíkal se jak blbě ztuženej margarín. Offline pustina ho řezala po palici tichem tweetů, mlčením neaktualizovanejch statusů, nehybnejma headlinama a ani gigáče mp12 nezaháněly děs vodpojení. I ta zkurvená Ofélie skuhrala, že jí horkem tečou články. Ale Terry - Terry makal dál jako krutej pařan, co se nevzdává do posledního života.

Když je našel, nebo spíš oni jeho, zbývalo mu z UQ možná tak malý q. I to ale bylo dost, na malou bojovou tsunami. Terry přeměřil vzdálenosti, prošacoval maníky baterií analyzérů, propočetl trajektorie, oprocentoval šance, do zásobníků nasypal strategie. No, nevypadalo to zrovna na divokej kmen válečníků s metalakrylátovejma vrhačema s gravírovačkou na lafetě. Přes ramena měli motyky a smáli se. Terry vybral strategii a šel do toho: 
"Prosímvás, prosímvás... vodu..."

Probudil se na tvrdém lůžku pod hliněným, popraskaným stropem, přikrytý hrubou dekou. Strategie musí být důsledná, jedině pak funguje! Oknem bez okna a dveřmi bez dveří proudilo dovnitř slunce, vlahý vzduch a ptačí zpěv. Po cestičce právě někdo přicházel. A když ten někdo vešel, věděl Terry, že jeho strategie zafungovala, protože to, co vstoupilo dovnitř obklopené sluneční svatozáří, bylo přesně to, co hledal. Pravda, zapomněl přitom na City i na zakázku. Tohle bylo to, co hledal celý život. Co nedokázal vyrendrovat žádný engine, rozhýbat žádná biomechanika, oživit žádná AI. Tak zářivé oči a úsměv, tak čistou hebkou kůži a auru a chůzi, jaké nebylo možné v City potkat v žádném z virtuálů. 
"Terry?" A hlas, takový hlas! Žena se k němu sklonila a Terrymu se z té vůně zatočila hlava. Dotkla se ho a Terryho RFID chipům barevně jiskřily obvody. 
"Terry, co se to s tebou stalo?" Pohladila ho po prošedivělých vlasech. "Vždyť je to sotva osm let, co tě táta odvedl do města."
Terryho svět právě někdo narval do centrifugy, ždímal, otáčel naruby a prováděl s ním všechny možný topologický kouzla.
"Mami..."
"Uměl jsi tehdy sotva mluvit."
Dotýkala se ho, líbala do vlasů a Terry padal z výšin přetaktovaného času. Padal z rozšířené reality, jak se mu zorné pole čistilo od informačních bublin, ikon, dlaždic a miniaplikací, padal ženinou péčí, jíž mu z těla vyprchávaly urychlovače, katalyzátory, stimulancia, imunitní inhibotory, odpadávaly mu z těla kusy kovu jak kovové slzy a Terry se těch doteků a blízkosti nemohl nabažit. Celé té ženy i krajiny, jejich něhy, ticha, pomalosti, nekonečnosti... úžasu... a času...

A snad že zapomněl vystoupit nebo že jen musel vrátit všechen ten urychlený čas, přejel Terry zastávku přítomnosti a přejížděl a přejížděl dál jako utržené kyvadlo, jako do výšky vystřelený projektil, co se vrací, jako meteorit, jenž se zaryje hluboko do země, a nárazem začal čas kolem Terryho jako tlakem a žárem přeměňovaná hornina krystalizovat a zhmotňovat se. Terry stejně jako jeho předchůdci uvízl hluboko ve zkamenělém čase se šťastně připitomělým výrazem a Ofélií v pravačce.
Žena však vypadala, že je na to připravená. Nahodila generátor, vytáhla ruční brusku a láskyplně pohladila drsný kámen s rozmazanou siluetou uvnitř.
"Za chvíli to bude dobré, ty můj chlapečku. Nechám si tě u sebe, žádné návody, jak tě znovu urychlit. Počkám, a pak si společně užijeme naše nejlepší léta."
 
Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

17.11.2014 12:47:35dát kritice tipHelgi Brandari

Ještě k diskuzi. Předpokládám, že tady jde o to, že oba redaktoři zanechali koment, kterej třeba oni chápou, a podle nich je vypovídající, ale já to teda v tom nevidim. Asi kdybych se psal s povídkou a "redaktor" mi to sepsul, tak koment "zkus si přečíst nějakou knihu", mě teda akorát dost uzemní - nic jinýho. Co jako. Co to říká? Co má autor zlepšit, co je blbě?

17.11.2014 12:31:07dát kritice tipHelgi Brandari

Já naopak mám raději, když se člověk vydá někam, kde to není běžný. Ostatní pak čučí a nechápou. Pro mě třeba milionkrát lepší než ta ohraná hra na city, co máš v povídce měsíce. Tohle mi bavilo, tamto ne.

01.11.2014 00:06:57dát kritice tipÁpéčko

Četls Všechny řitě světa i ta má? Mi to prostě připomnělo tuto knihu, hlavně ten jazyk a styl. Nic víc.

31.10.2014 13:23:16dát kritice tipArcs

všechno poberu, ale Bukowski? 

31.10.2014 12:40:58dát kritice tipÁpéčko

Mám pocit, že čím dál více lidí se snaží psát jako Bukowski, nicméně prošpikovat text vulgarismy a obecnou češtinou není klíčem k úspěchu. Takže si to shrňme: Je to ukecané, zbytečně vulgární a nebaví mě to. Už první odstavec působí silně odstrašujícím dojmem, dokonce první věta. Text ve mně vzbuzuje ropoluplné pocity, na jednu stranu mi přijde humorný stylisticky, na druhou mě míjí.

Jinak máš špatně uvozovky.

26.10.2014 15:20:23dát kritice tipZdenda

Tos vymyslel sám, StvNe? Tuhle repliku si budu pamatovat, díky.

26.10.2014 14:59:56dát kritice tipStvN

Kdybys dostal v restauraci k jídlu talíř pilin a k tomu jako zákusek směs strouhaných dlažebních kostek s trochou dětského zásypu, co bys tak mohl vzkázat kuchaři lepšího, než aby si koupil kuchařku?

26.10.2014 14:06:29dát kritice tipArcs

kluci, nedělejte tady tomu ostudu, když tam máte "redaktor prózy", tak buď něco napíšu, čeho se dá chytit, nebo si to rovnou odpustím, páč informačně to vyjde nemlich stejně. 

26.10.2014 09:16:06dát kritice tipStvN

Pro fanoušky asi dobrý. Ale jestli to se psaním myslíš vážně, zkus si přečíst nějakou knihu. 

25.10.2014 12:09:21dát kritice tipArcs

hmm... na redaktora... jinak samozřejmě respekt

25.10.2014 07:53:03dát kritice tipZdenda

nevím no... třeba je to geniální... mě to moc nebaví



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.