Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Záhadné samo sobě

28. 10. 2014
2
6
510
Autor
smokrew_b8ie
Záhadné samo sobě. Záblesky budoucnosti. Dejevu, rozpomínání se na včerejšek. Třeba mi uschnou boty. Buch buch. Dělám to z té neodkladné potřeby. Tak vydrž ještě chvíli. Tak ještě jeden den. Než si na sebe vzpomenem. V té husté tmě. Tam někde, tady někde. Ty malé zázraky, je to mozaika života. Z čeho pramení ta rozmrzelost. To stání vůči temné prázdnotě, zase jako tenkrát a nejde tomu utéct. Nejde toho nechat. Zachraň mi život, raduj se se mnou. Ostříhej mi vlasy. Počkáme na mlhu nad ránem, na východ slunce. Na linii Pálavy, co je tam na obzoru. Co zůstala, jak jsem ji tam nechal. Už ti nikdy v ústrety tou tmou nepůjdu. Vím kde jsi, pracuješ v malém baru v Praze. Ale ty to nejsi, já to nejsem. Šílenství samota a tma. Růžová mlha jediná hvězda, zlatý střed. Na dortech poleva víno do dvojky pivo v pullitrech. Moře popela, vítr banalit ho rozfouká. A na krok nevidět. Neznat tě a nemít už ani sám sebe. A nikde žádná radost. Jak se to dělá? Kde se vzala a kam to zase šla? Kde ji lidé berou, ... Neroste nesejou. Je šedě. Kočičí krev. Něco o tom, že život je těžký. A jde mi o život. Neviditelné chrámy, vnitřní hvězda. Prochozené boty, chuť mléka. Nic na tom není. Že je lidský život život život. Nedělej nic. Nejraději nebýt, ale jak nebýt. Pro koho. A jen se nadechneš a všecko to pomine. A mlha je nad ránem a kouř jde z výfuku autobusu. A brzdová světla a svrbění v žaludku. Tak kam, když ne za tebou. Tak pro koho, když ne už pro ni. Můžu být kdekoli, nic na tom není. I čas se zrychlil, už cítím současně celý rok. Hudba, která mě omrzela, stání na mraze. Šel bych někam, ale sám to nedokážu. Pára jde od úst. Jak je to prosté, že o nic nejde. Říct Ti ahoj. Od někud se vracet. Napjatě čekat, nebát se o budouctnost. A každý kámen je ten největší. A oproti tomu jak mi tehdy bylo, děkuji, cítím se dobře. Nejlépe, jen co se pamatuji.

6 názorů

jolana.
31. 10. 2014
Dát tip

myslím, že je to dobrý text.. pro mě zajímavý způsob návaznosti jednotlivých veršů.. jako spontánní záznam, ale nemám pocit nadbytečnosti některého prvku, spíš zpětně nacházím podstatné detaily.. myslím, že se ti daří spojit vizuální a reflexivní místa tak, že výsledek je živý a celistvý, že se báseň dostává "za slova"


je to deník

smyčka
30. 10. 2014
Dát tip
helgard ma pravdu, docela se mi to libi na rozdil od jeho dila si rada prectu tok myslenek, zachyceni nalady a ano, mam pocit, ze ctu denik.

je trochu hloupé a povrchní snažit se umění rozumět, je to tok emocí zaznamenaných v čase, jako jsou deníky, a je nutné je vnímat rovněž emočně. Pokud se chcete zasmát, nic proti tomu nemám, ale je to postoj trochu povrchní, chci říct, že mi jde o víc. Od písmáku nic moc nečekám, píšu sem hlavně proto, že je mi mezi řádky trochu smutno a jsem rád za vzniklý dialog, nicméně, to čím se zabývám je čisté umění, k čemuž, přirozeně, je třeba se dopracovat vnitřním procesem, nemyslím si však že bych byl nesrozumitelný, nebo vzdálený realitě nebo spíše "skutečnosti" ve Vašem smyslu slova. Jsem svobodný a relativně šťastný.

helgard
29. 10. 2014
Dát tip

Z toho budou mít radost primitivové jako smyčka, tartaro a nebo A.H. :-))) ....po třech řádcích jsem se chtěl zeptat o čem to je...ale někde u 33 řádku mi došlo, že kdybyste mi měl vysvětlit proč tam jsou jednotlivé "úseky" (chtěl jsem použít slovo rýmy, ale tam žádné nejsou), tak bych zapomněl, proč jsem to chtěl vědět. Je to slátanina hodná egiloviny měsíce. :-)) 

Ovšem.....pokud to celé není napsáno jen proto, abychom se z plných plic zasmáli faktu, že u tohoto díla stojíte o hlubší kritiku. To by pak dalo jasný smysl. :-))))))))))))))))


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru