Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Princezna

10. 11. 2014
3
13
997
Autor
Tetřev

Právě procházela seznam témat bakalářských prací, když někdo zaklepal.

„Dále.“ Zkontrolovala čas. Do konce konzultačních hodin zbývalo ještě patnáct minut.

Vešla štíhlá dívka v dlouhé sukni, vlasy pečlivě sepnuté do uhlazeného drdolu.

„Dobrý den. Posaďte se prosím. Co vás přivádí?“

„Děkuji. Přišla jsem se s Vámi poradit. Týká se to mé bakalářské práce.

„Jistě. Jaké téma jste zvolila?“

„ Ráda bych se zabývala vlivem původu na studijní výsledky žáků.“

„To tu ještě nebylo...Takže se chcete zaměřit na rodinu?“

„Opakuji, že mi jde o původ. Vím o někom, kdo má šlechtické kořeny a jeho život se od běžného života průměrného studenta dost liší.“

„Takže případová studie?“

„Tak nějak.“

„Dobře. Promyslete osnovu a to, jak téma zpracujete.“

„Mám už pár nápadů. Můžu zaslat mailem?“

„Samozřejmě.“

 

Mgr.Tklivá věnovala další hodinu přípravě na přednášku. Shromáždila potřebné materiály, vložila je do desek a letmo prohlédla došlou poštu. Zarazila se u nejnovějšího mailu.

27.10.

 

Za všechno může ta hrozná autonehoda. Pronásledovali je. Rodiče ji chtěli chránit, ujížděli s ní pryč, ze země. Řadě lidí se hodilo, aby vymizeli ze světa. Aby jejich rod zcela zanikl. Ale úplně se jim to nepodařilo. Tu noc ji Walter převezl do pěstounské rodiny. Komorník Walter. O něm v dalším mailu..

 

Asi nějaký nevyžádaný mail. Měli by tu poštu lépe hlídat. Rychle se odhlásila, shrábla ze stolu svazek klíčů a vyrazila ke dveřím. Už měla zpoždění.

5.11.

Walter je pozůstatek minulé doby. Je to její vrba, důvěrník a zpovědník. Rodiče moc dobře věděli, proč vybrali právě jeho. Jen on může princeznu dostatečně ochránit a zachovat její tajemství. Její pravá identita nesmí být nikdy odhalena.

 

E-mailová adresa se shodovala. Klikla na kolonku „rychlá odpověď“ a bez velkého rozmýšlení odeslala krátkou zprávu:

 

Nepřeji si žádné romány v podobném duchu. Plýtvejte svým časem a silami na jinou adresu.

S pozdravem,

Mgr.Tklivá

Pak maily na nějakou dobu ustaly.

//

 

„Dobrý den. Dlouho jste se neozvala. Jak jste pokročila se svou bakalářskou prací?“

„Ale já jsem se ozývala.“

„To není možné. Kontroluji své maily denně a nic mi od vás nepřišlo.

„Psala jsem ze skryté adresy. Kvůli bezpečnosti.“

„Vy máte pocit, že univerzitní mail není dostatečně bezpečný?“

„Mohu Vám věřit?“

„Nechápu.“

„To já jsem princezna Anna. Potřebuji Vaši pomoc.“

….

„Jak vám mohu pomoci?“

//

 

Mlhavé nedělní odpoledne nevybízelo k přehnané aktivitě. Neměla ráda podzim. Skličoval ji. Chvíli pozorovala, jak za okny opadává poslední listí ze starého ořechu. Zbyly jen holé pahýly bezmocně vzpažené k nebi. Když promluvil, těžko od těch paží odtrhávala oči.

„Jsi dneska duchem úplně jinde. Děje se něco?“

„Ale, starosti ve škole, znáš to.“

„Starosti se studenty?“

„Spíš se studentkou. Nevím si s ní rady.“

„No, tak jí prostě nedáš zápočet, neschválíš bakalářku, nepustíš ke státnicím...“

„Nech toho...Tady už přestává všechna legrace.“

//

 

Už prosím nechoďte na mé konzultace, pokud nebudete mít věcné otázky k Vaší bakalářské práci. To samé se týká korespondence. NEBUDU odpovídat na maily, které se netýkají studia. Děkuji za pochopení.

Mgr.Tklivá

 

14.11.

Proč už neodpovídáte na mé dopisy? Rozumím tomu, že na přednáškách a seminářích si držíte odstup. Chráníte tak samozřejmě i mne. Ale já Vám píši několik mailů denně! Hlavou se mi honí vtíravé myšlenky. I Walter si všiml, že jsem nějaká posmutnělá. Hraji na klavír melancholické skladby, uzavírám se do sebe. Odpovězte, nebo se něco stane. Cítím to.

                                                                                                                                                                                                                              26.11.

...a kromě šermu umím zacházet i se střelnou zbraní. Střílení je pro mne stejná samozřejmost jako každodenní hygiena. Držela jste někdy v ruce střelnou zbraň? Přimhouříte oko, a nebo ani nemusíte, já to třeba nedělám. Svět kolem vás na vteřinu oněmí v tichém očekávání. Každý Váš sval a nerv se soustředí na jeden jediný bod. Vyžaduje to velkou sebekázeň a chladnokrevnost. Jak už víte, já mám obojí.

//

 

Ano, ta dívka má skutečně psychickou poruchu. Nakolik vážnou nedokáži říct, ale na základě těchto dopisů se domnívám, že jde o vážný problém.“

A co mám dělat?“

Vy? Nemůžete dělat nic. Těžko ji přesvědčíte, že žije ve světě představ. Ví o tom paní proděkanka?

Zatím ne, čekala jsem na vaše vyjádření.

Upozorněte ji, popřípadě proberte vaši situaci s kolegy. Třeba společně najdete řešení.“

 

//

 

Ale paní kolegyně, to snad nemůžete myslet vážně! Anna Durinová? Ta chytrá a talentovaná mladá dáma? To se mi nechce věřit. V mých seminářích se tak neprojevuje, na konzultace nechodí. A i kdyby. Nikdy bych nenechal celou záležitost zajít tak daleko.“

Vy byste ji nevyslechl, kdyby Vám naznačila, že má problém?“

Pokud by se její problém týkal vědy, samozřejmě. Její soukromý život mě ale nezajímá.“

Rozumím.“

Odmlčela se. Nikdo jiný v místnosti nepromluvil, ač se jich na její vyzvání sešlo něco přes dvacet. Proděkanka k ní natočila tělo, ale její oči bloudily někdě v dálce.


Paní kolegyně. Vaše pohnutky byly jistě chvályhodné, ale za vaše rozhodnutí nenese univerzita žádnou zodpovědnost. Probírala jsem na váš podnět celou źáležitost s právníkem. Právnickou ochranu vám neposkytne nikdo. Fyzickou ochranu vám poskytne policie, ale ta pouze na základě nevyvratitelného důkazu o faktickém ohrožení vaší osoby. Za sebe mohu říci jen to, že nevidím žádný důvod k tomu, abychom studentku nějak omezovali ve studiu. Přihlédněme k jejím studijním výsledkům a k tomu, že přispívá svými články k šíření věhlasu univerzity. Vám doporučuji změnit e-mailovou adresu a přehodnotit svůj příliš vstřícný přístup ke studentům.“

V nastálem tichu zaznělo šoupnutí židle jako výstřel z pistole. Mgr.Tklivá odešla bez rozloučení.

 

//

 

O patnáct let později probíhalo na jednom pražském gymnáziu výběrové řízení na pozici zástupkyně ředitele. Škola měla dobré jméno a prestiž, proto není divu, že zájemců na tuto pozici bylo mnoho. Ředitelka gymnázia, touto dobou na zahraniční stáži, řídila celý proces po telefonu. Byla zvyklá svoje povinnosti delegovat, kromě toho věděla, že je v zájmu jejich zaměstnanců vybrat na tak důležitou pozici schopného člověka.

Tak doufám, že tentokrát už jste vybrali. Napínáte mě.“

Budete spokojená. Nakonec si nás získala nejmladší zájemkyně, převyšovala ale všechny ostatní profesionálními znalostmi, kultivovaným vystupováním a všeobecným rozhledem. Myslím, že do našeho kolektivu dobře zapadne.“

Kdy může nastoupit?“

Ihned.“

Po návratu otevřela pracovní mail a četla :

Vážená paní ředitelko. Jsem ráda, že se znovu setkáváme, i když tentokrát v jiné pozici. Máme ještě spoustu neprobraných témat. Ale o tom později, jdu na střelnici.

S pozdravem,

Princezna Anna


 


13 názorů

Tetřev
13. 11. 2014
Dát tip

Nechtěla jsem si ulehčovat práci. Naopak. Určitě mě víc láká próza a povídka obzvlášť. Předpokládám, že se budu postupně zlepšovat, pokud budu víc psát, a pokud se budu řídit dobře míněnými radami svých kritiků.

Drama mě napadlo jen v tomto případě - povídka je fragmentovaná, není v ní moc postav a odehrává se až na jednu výjimku stále na půdě univerzity. S jednoaktovkou si ale nevím moc rady - na Písmáku zatím nikdo podobně neexperimentoval  a na internetu jsem k tomu taky nic moc nenašla. Maily by se daly číst nahlas nebo promítat na obří plátno...

Díky za názor. 


StvN
13. 11. 2014
Dát tip

Nepochybuji o tom, že jsi to napsala vědomě. Předpokládám, že ne nevědomě.

Vztah učitel/žák je formální ze své podstaty a v našich podmínkách se předpokládá automaticky, takže to není třeba nijak zvlášť demonstrovat, stejně jako nebudeš psát, že mlíko je bílé a chutná jako mlíko, protože to každý to ví.

Někteří autoři tíhnout k filmovému zápisu, protože jsou na to zvyklí z televize. Také je to snazší. To bych tedy nedoporučoval. Samozřejmě pokud tě přitahuje drama, tak ano, ale ne z důvodu určité lenosti psát pořádně. To by byla škoda. Ani nevím, jak bys dramaticky ztvárňovala čtení e-mailů. To by působilo dost blbě. I když dneska je možné asi všechno.


Tetřev
13. 11. 2014
Dát tip

Děkuji za kritiku, StvN. Tu úvodní scénu jsem tam zahrnula zcela vědomě - měla demonstrovat čistě formální vztah mezi studentkou a učitelkou. Strohost textu je možná dána i tím, že jsem o ději uvažovala spíš jako o jednotlivých obrazech - obraz, střih, obraz. Což mě přivádí k tomu, že by se to dalo zpracovat jako drama, teda spíš jednoaktovka. Pokud je téma zajímavé, tak je škoda, aby zůstalo nevyužité...


StvN
12. 11. 2014
Dát tip

Takove ty bezne konverzacni vety jako dobry den a co vas privadi, jsou vetsinou na obtiz. Tomu je lepsi se vyhnout.

Clovek si rika za prve, jestli ta kuprikladu uvodni scena sla napsat jinak, aby nebyla tak banalni, nebo jestli tam vubec musi byt.

Je to jiste zajimave tema a ukazuje se, ze zalezi na zpracovani. Tenhle pristup mi nesedl. A nebal bych se omacku mirne zahustit. Jedna dve vety navic neuskodi. V tomhle stavu je to velmi strohe. 


Tetřev
11. 11. 2014
Dát tip

Překlepy jsem opravila, děkuji za upozornění. Jsem ráda, že se Ti povídka líbila!


Tetřev
11. 11. 2014
Dát tip

Tvoje chvála mě těší, Vigan. Děkuji.


Tetřev
11. 11. 2014
Dát tip

Díky za kritiku, Zdendo. Je to asi příliš složité téma na povídku, ale lákalo mě zkusit to vtěsnat do povídky. Tak, aby si čtenář mohl domýšlet co nejdéle, a aby napětí rostlo postupně. Očividně se to úplně nepodařilo. Tak román, jo? To je teda výzva!


Tetřev
11. 11. 2014
Dát tip

Děkuji za názor. Zkoušela jsem příběh vyprávět z různých perspektiv, původně byla povídka také o něco delší, ale nechtěla jsem zase čtenáře moc nudit dlouhými monology, nebo nedej bůh, vnitřními dialogy. Mám pocit, že to z nějakého důvodu není moc populární, i když je mi to blízké. Zkusím se nad zpracováním ještě zamyslet. Budu vděčná za jakékoli další připomínky.


Lakrov
11. 11. 2014
Dát tip

Nápad je to zajímavý, ale takhle přímočaré zpracování té povídce nesluší; nesvědčí to jejímu spádu napětí. Chvíli mám dojem, že mezi těmi dvěma je ještě nějaké spojení, snad z minulosti, a to, že k onomu spojení dojde až v budoucnosti, považuji za lepší variantu.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru