Mlčí

Boty pod židlí, hvězdy rosy na kabátě. Mlčí. A vůně doutníků. Když s nedůvěrou naslouchám svým dlaním. Jako když mi cizí člověk sundává spodní prádlo. Ty hvězdné lodě. Kočičí krev a zuby. V plechovce od čaje. Tak dotkni se svých očí. A když ne tvoje, budou to možná příště oči jiné. Na různých cestách v tomtéž směru. Jako když mi cizí člověk sundává oblečení. Jako když jsi nahý. A ty, stojíš sám před nimi. A rty popraskané od úsměvů, lesklé lojem. A zuby nabroušené. A řasenku. Tak taková jsi. Je dobře, že se směješ. S pocitem bezpečí. S vědomím důvěry. Nenuť mě klít. A raději bych, abychom nosili rohy na místo vlasů. S duší plachou. Obrácenému na ruby. Není v tom protimluv, jen paradox. A když to napětí k ničemu nevede, tak tě pohřbívá. Svatba klíčem ke světu. Snoubení pravým tajemstvím. Tak uchop mou ruku, šátrající ve tmě. Šátrající ve mně. Drž se a naslouchej. Ty tváře, co se barví do ruda. A ona... Hlasitá hudba.

---