Stáří

Stáří

 

Stříbrem vlasy protkané

a v očích moudrost pravdivá.

Osud se s nimi nemazlil

a duše smutkem zalitá......

....si vzpomíná.

 

Na doby mládí kdy svět byl jiný,

na svoje lásky i bolestné splýny.

Na dobu kdy svět patřil jim,

na dobu kdy každý rád žil.

 

Mládí je krásné, není však věčné,

proto ty vzpomínky jsou tak vděčné.

Při vzpomínce na zrod svých dětí,

leckdy se rozpláčou jak se svět mění.

 

Mládí už odplulo, sotva se vrátí,

knot svíce hořící zvolna se krátí.

Zbývá jen naslouchat vnitřnímu hlasu,

chci projít dokonce s nimi tu trasu.

 

Když dál to nepůjde, nebudem brečet.

V tu chvíli konečnou budu tu klečet.

 

Pak sbohem poslední, řeknem si společně,

oči se zavřou a já konečně ........

 

.....otevřu slzám dokořán.....

 

 

---