Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Odcizení

30. 11. 2014
7
34
1680
Autor
Tetřev

 



 

 

 

Dáš mi pusu?“

Udělal to znovu. Krev se jí nahrnula do hlavy a odkrvené dlaně se zimničně otřásly.

Ten jeho přihlouple zjihlý výraz. Pral se v ní smysl pro povinnost a odpor. Znovu studovala jeho obličej. Nemohla se dobrat toho, co se na něm změnilo, nepamatovala si, jak vypadal před tím. Jak často se dohadovala, jaké rysy po něm zdědila. Snad hranatou výraznou bradu? A nebo oči, ve kterých se střídaly paprsky zelené a hnědé? Vyhýbala se jeho pohledu.

Co je ti, holčičko?“

Neříkej mi tak.“

Proč ne?“

Už nejsem malá holka, jestli sis nevšim.“

To nejde přehlédnout,“ nesměle se usmál a neohrabaně ji k sobě přitáhnul.

Vyhnula se objetí.

Připrav si věci, za půl hodiny vyrazíme na sjezdovku,“ tiše pronesla matka.

Dívka zmizela za dveřmi a rodiče osaměli.

„ Říkala jsem ti to,“ řekla odevzdaně žena.

Nevěří mi. Kdo ví, cos jí o mně navykládala.“

Já? Nemusím jí nic říkat. Neptá se. Dost věcí pochopila sama.“

Jako co?“

Třeba to, že čekat na tátu nemá cenu. A to ani o Vánocích.“

Teď jsme přece spolu. Jako rodina.“

„ Rodinu si představuju jinak,“vzdychla.

„ A co my?“ nenechal se odradit.

„ Všechno jsem ti odpustila.“

Položil svoji dlaň na hřbet její ruky. Odtáhla se.

Stálo mě to ale velké úsilí. Jsem tu jen kvůli Verunce. U ní máš snad ještě šanci.“ Nechala ho sedět u kamen.


Zbytek dne strávili na sjezdovce. Obloha byla bez mráčku, sníh se třpytil a čerstvý vítr jí vrátil do tváří červeň. Držel si odstup, možná proto, že jí nestačil. Večer byl poklidný, vytáhli karty a otec odkudsi vylovil i pexeso. Bylo zohýbané a částečně počmárané fixami.

Tvoje práce. Proto jsem si ho schoval.“

Pečlivě rovnal papírové čtverce do řad. Pozorovala jeho pěstěné ruce. Matka vždycky říkávala, že on nikdy neměl ani záděru, ani mozol. Matčiny ruce nebyly vůbec tak hezké. Dělaly ji daleko starší, než doopravdy byla.

Ještě jedno kolo?“ Vyhrával rád. Paměťové hry mu vždycky šly. To po něm ale bohužel nezdědila.

Už půjdu spát. Jsem po tom lyžování nějaká unavená.“ Snažila se, aby její hlas nezněl moc otráveně. Vlepila matce polibek na tvář a na chvíli vpila své oči do jejích. Matka odpověděla pevným stiskem její dlaně.

"A neponocuj."

"Neboj, mami."

Ležela v posteli s očima dokořán. Usnula až  po půlnoci.

Probudila se do bílého ticha. Přes noc napadl nový sníh, a když otevřela dřevěnou okenici, vločky stále měkce dopadaly na parapet. Zapřela se do něj oběma dlaněmi, a když záchvěv bolesti odezněl, opět se napřímila a přiložila si vlhké dlaně na rozpálený obličej.

Když sestoupila do přízemí, rodiče už snídali. Sesunula se na prázdnou židli a sáhla po krajíci chleba.

Jak ses vyspala?“ zeptal se a mazal si chleba.

Nemohla od toho krajíce odtrhnout oči – byl silný, stejně jako vrstva másla. Déjà vu.

Vnímáš mě vůbec?“

Jo. Dobře. Díky.“

Zachytil její pohled a  přestal přežvykovat. Sousto mu uvázlo v hrdle.

Odkašlal si: Zajedem dneska do těch termálů?“

Dneska ne. A obávám se, že ani zítra.“

Tázavě se na ní podíval.

Matka se rychle vložila s náhradním řešením. „Co takhle procházka? Venku je dneska tepleji a já navíc znám jednu hezkou trasu.“

Odkud?“

Ty si ji nepamatuješ? To ještě Verunka nebyla…“

 

Když opouštěli chatu, slunce oslnivě zářilo a rampouchy pod okapem slzely. Ze zasněžených pahorků místy vykukovaly trsy trávy a ze strání stékaly tenké čůrky roztátého sněhu. Záviděla otcovi kvalitní pohory, její sněhule už byly promáčené.  Matka zaostávala. Zřejmě proto, že jí do baťohu přibalil i kameru.

Hrozně jsi vyrostla. Změnila ses.“

Hm.“

Vím, že teď procházíš složitým obdobím. A že máš pocit, že ti nikdo nerozumí. Ale já jsem přece tvůj táta. Jsem tu pro tebe.“

Opravdu?!“

Věř mi, pořád jsem na tebe myslel.“

To jsou jen řeči.“ Teď uhýbaly jeho oči.

Osm let ses neukázal, teď se najednou zjevíš a čekáš, že všechno bude jako dřív?“

Mluvila klidně, úsečně. Zaskočila ho.

Nech mě to vysvětlit. Měl jsem…nějaké problémy…. Nesmíš si o mně myslet, že jsem zloděj. To ne. Jen jsem důvěřoval špatným lidem…“

A co to má společnýho se mnou?“

Nechtěl jsem abys…abyste měly opletačky s policií, exekutory. Byl jsem v té době finančně na dně, splácel jsem dluhy, vlastně ještě splácím.“

A co ty nové lyže? Boty? Značkové brýle? A kdes vzal peníze na ty zlaté náušnice?“

Mlčel.

A co děláš teď?“

Co se najde.“

A kde bydlíš?“

To ti nemůžu říct. Pořád mě ještě hledají kvůli…jisté záležitosti. Verunko…“

Nic nebude jako dřív. Jak ti mám ještě něco věřit? Vždyť tě vůbec neznám.“

Odevzdaně se zastavil. Vyšlapaná cestička úplně zmizela a před nimi leželo pole. Sníh se ještě místy držel, ale převažovalo mazlavé bahno.


 


34 názorů

Tetřev
19. 12. 2014
Dát tip

Asi ne. Díky za podněty.


StvN
19. 12. 2014
Dát tip

Chtěl jsem říct, že to nezávisí na tom, jestli jsi nebo nejsi chlap.


Tetřev
19. 12. 2014
Dát tip

OK, pokusím se:-)


StvN
19. 12. 2014
Dát tip

Ale prd. Když to umíš napat v diskusi do komentáře, můžeš to napsat i do textu díla.


Tetřev
19. 12. 2014
Dát tip

Aha. Měla jsem za to, že to už jsou nadbytečné informace, proto jsem je do textu nezahrnovala. Text jsem upravila, psát to úplně doslova a na rovinu mi moc nesedí, asi je to tím, že nejsem chlap:-)


StvN
19. 12. 2014
Dát tip
Tohle co jsi napsala: Studovala jeho tvář proto, že si celé roky snažila vzpomenout na to, jak její otec vlastně vypadá a taky chtěla vědět, v čem se mu podobá. Otec se jí neohrabaně pokoušel přiblížit, ale co platí na pětileté dítě neplatí na třináctiletou slečnu. To je přesně to, co klidně může být v textu. Dokonce by to tam být mělo. Přesně slovo od slova, jak jsi to teď napsala. Chápu, že při tvorbě povídky to nechceš napsat na rovinu, protože si říkáš, že styl musí být něčím zvláštní, na druhou stranu se zvláštnostmi se musí nakládat jako s kořením. V textu musí být řada pasáží jenjako omáčka, která pomáhá strávit ty zvláštnůstky, ale je třeba, aby tam byla.

Tetřev
18. 12. 2014
Dát tip

Tak to je teda postav - vůbec by mě nenapadlo, že to lze interpretovat i tímto způsobem.. Nechtěla jsem, aby bylo hned od začátku jasné, že jde o jejího otce. Studovala jeho tvář proto, že si celé roky snažila vzpomenout na to, jak její otec vlastně vypadá a taky chtěla vědět, v čem se mu podobá. Otec se jí neohrabaně pokoušel přiblížit, ale co platí na pětileté dítě neplatí na třináctiletou slečnu. Osm let je dlouhá doba.

To, že dcera splývá s matkou. je bohužel pravda. Za poznámku ohledně oddělování přímé řeči a následné reakce druhé osoby děkuji, to jsem vůbec netušila.

Jsem vděčná všem lidem, kteří se k mým dílům nějak vyjádří, ale jsem obzvlášť vděčná těm, kteří jsou schopni konkretizovat, s čím mají problém. Takže díky, pomohlo.

 


StvN
18. 12. 2014
Dát tip

Tak jse to docetl s vedomim, ze jde o rozpadlou rodinu. Davej si pozor na postavy. Delas v tom zmatky a je to jen tva slohova neduslednost. Dve mista. 

Pozorovala jeho pěstěné ruce. Matka vždycky říkávala, že on nikdy neměl ani záděru, ani mozol. Její ruce nebyly vůbec tak hezké. Dělaly ji daleko starší

z tohodle neni jasne, jestli mas na mysli ruce dcery nebo matky. Oba vyklady jsou totiz mozne. 

Dneska ne. A obávám se, že ani zítra.“ Tázavě se na ní podíval.

prima rec a jeho reakce musi byt na dvou ruznych radcich nebo oddelene pomlckou, jinak totiz za primou reci navazuje reakce mluvciho. Vzdy plati pravidlo, ze pokud neni receno jinak, tak napsany text nalezi posledni zminene postave. Vicemene. 


StvN
18. 12. 2014
Dát tip

Aha. Ja myslel, ze to je jeji byvaly milenec, ktery je s ni a s jeji matkou, tedy svou (byvalou) tchyni, na horach, a ze cekaji na otce, ktery ma asi dorazit pozdeji, a ze spolu maji malou Verunku, kvuli ktere se takhle sesli. 

Ted uz je mi to jasne. V tom pripade mi nesedi uvodni rozhovor otce s dcerou. Ja to teda nikdy nezazil, ale prijde mi, ze takhle by rozhovor neprobihal. Ani nevim, jestli by se mu dcera podivala do oci a studovala jeho tvar. Ja v tom zkratka vidim chlapce, ktery s divkou neco mel a ona je na nej nastvana. Druha vec je ta, ze dialog zacinas jakoze z pohledu divky, takze neni jasne, ze divka opustila jeviste a druha cast dialogu probiha s matkou. Tam zkratka neni zadny rozdil ve stylu vyjadrovani dcery a matky. Oboje je usecne, bez zvlastniho zajmu. 


Tetřev
18. 12. 2014
Dát tip

Děkuji za podrobnou kritiku, StvN, pomohla mi pochopit, co bylo pro čtenáře matoucí. Snažila jsem se naznačit, že jde o dívčina otce, už na začátku "Oči, ve kterých se střídaly paprsky zelené a hnědé a jejichž odraz vídala v zrcadle" a doufala, že až zmíním i matku, tak bude jasné, že jde o rodinu. Dost lidí se tu ale vyjádřilo v tom smyslu, že to jasné není...V čem jednání postav neodpovídá jejich rolím? Děkuju za názor a za Tvůj čas.


StvN
18. 12. 2014
Dát tip

Koukám, že ten úvod se tu řešil. Konkrétně tedy. První moment, který vede ke zmatení čtenáře je vstup matky. Není pochopitelné, že pomalu milostná scéna dvou patrně mladých lidí se odehrává v přítomnosti matky. Druhý moment je skutečnost, že ačkoliv "dívka zmizela za dveřmi", dialog jaksi pokračuje. S kým pokračuje? Dívka zmizela za dveřmi jinými slovy říká, že dívka osaměla. Další moment je zmínění táty a to s Verunkou je už úplně z jiného světa. Představ si, co vlastně řtenář ví o prostředí, v němž se to všechno dehrává. Ví prakticky jenom to, že se to odehrává někde, kde jsou dvěře a nedaleko je sjezdovka. To je málo. Vztah otec matka je jasný. Zřejmé je také to, že matka patří k dívce. Ale není jasné, jaký vztah je toho chlapce a kdo je Verunka. Když si to člověk přečte desetkrát a dost si domyslí, tak mu to možná dojde. Ale celkově to ne zcela dohromady sedí. Jednání postav ne tak docela odpovídá tomu, jkou roli ve vztazích asi hrají. Snažil jsem se být konkrétní.


StvN
18. 12. 2014
Dát tip

Asi mi to dneska nemyslí, ale ten úvod jsem četl třikrát a netuším, kdo je kdo, není mi dokonce ani jasné, kolik lidí tam vůbec hovoří.


Tetřev
09. 12. 2014
Dát tip

Děkuji za kritiku a za pochvalu, Karambolle. S čím jsi měl na začátku konkrétně problém? S tím "Udělal to znovu"? Chtěla jsem začít zajímavě, ale je to matoucí. I když teď už o něco méně, než v původní verzi. Ještě se zamyslím:-).


Karamboll
09. 12. 2014
Dát tip

mne sa Tvoj štýl páči. niektoré vety sú nádherne atmosferické, úplne som tú zimu a všetko okolo toho cítil.

ale začiatok zrozumiteľni, musel som ho čítať dva krát, aby som sa presvedčil, či som to dobre pochopil.

tip

 


Tetřev
08. 12. 2014
Dát tip

Alespoň máte nějakou zpětnou vazbu. Psát kritiky je náročné a občas nevděčné. Děkuji, že jste se k textu vrátily!


sveřep
08. 12. 2014
Dát tip

no, JE to lepší


Janina6
08. 12. 2014
Dát tip

To je ono. Je super, když tady člověk narazí na někoho, kdo o svých textech je ochoten a schopen přemýšlet. Ty té kritiky moc potřebovat nebudeš :-)


Tetřev
07. 12. 2014
Dát tip

K3: Děkuji za čtení a kritiku, nespisovný výraz jsem přepsala a nadužívaný výraz vyměnila. Jsem ráda, že se text jinak líbil!

Sveřep a Janina6: rozšířila jsem text o pár uvozovacích vět, snad to pomohlo. Začínám chápat, že úsečný styl neznamená pouze to, že používám nerozvité věty. Je to i o obsahu:-)


K3
06. 12. 2014
Dát tip

Docela hezké. Snad jen šáhla bych vyměnil za sáhla. Jemně ji vyprostila - výraz se používá dost často. Nahradil bych ho. Ale jinak se mi to líbylo. Nejvíc ta poslední věta, ta to podtrhla.

Tip.


Tetřev
06. 12. 2014
Dát tip

Já vím, že to myslíš dobře,  Děkuji, vrátím se k tomu. Jsem vděčná za každý názor, konstruktivní kritika je potřeba, obzvlášť v začátcích...


sveřep
06. 12. 2014
Dát tip

pozor! ono fakt a zle   v a d í   , pokud není jasné, která postava co říká a prožívá - text je pak nesrozumitelný, tudíž otravný. myslím to dobře, něco s tím udělej


Tetřev
04. 12. 2014
Dát tip

Díky za názor...


Tetřev
04. 12. 2014
Dát tip

Lakrove, věty jsem oddělila, vypadá to lépe. Jsem ráda, že se Ti povídka líbila. Děkuji za tip.


Lakrov
04. 12. 2014
Dát tip

Místy sice není na první pohled zřejmé, o kom z těch tří je řeč nebo kdo vyslovil kterou větu, ale celkovému smyslu a náladě to není na překážku. Tip.

Tyhle dvě věty: ...To nejde přehlédnout.Vyhnula se objetí... asi neměly být na jednom řádku.


Tetřev
03. 12. 2014
Dát tip

Milý Zdendo, děkuji za citlivé upozornění, dílo z prologu odstraněno. Jinak úvod jsem po kratší úvaze změnila, a to i pod vlivem Janiny6. Snad už to teď tak zmatené nebude. Obličej už je pouze oholený. Připomínek není nikdy dost - jen tak dál. Já o ně stojím. Formátování jsem změnila, těžko říct, jestli k lepšímu. Dialogy mám ráda, v tomto případě slouží i k charakteristice postav. Ale budu se do budoucna snažit i o pečlivější a podrobnější popis prostředí. To jsem tady pouze načrtla...Děkuji za čtení, kritiku a tip!


Tetřev
03. 12. 2014
Dát tip

Proto jsem ráda, když mi k tomu píšeš svůj názor - některé věci mi prostě bez upozornění nedojdou:-). Díky


Janina6
03. 12. 2014
Dát tip

Jo tak, já myslela, že něco špatného udělal ještě před tím rozhovorem... Asi mě zmátlo to pořadí - kdyby žádost o pusu byla hned na začátku, bylo by to jasnější. Ale možná jsem jenom já tak natvrdlá čtenářka :-)


Tetřev
02. 12. 2014
Dát tip

Děkuji za názor, Janino6. Chvíli jsem se prala s formátováním, ale bohužel bez úspěchu. Mám určitě blíž ke zkratkovitému vyjadřování než ke košatým větám. Obojí má své výhody a nevýhody, v mém případě zřejmě dochází k tomu, že čtenáře ochuzuji o informace, na druhou stranu jej ale  zbytečně nezahlcuji. Snad najdu časem zdravou rovnováhu. Udělal to znovu - řekl si o pusu. Dívka ho prakticky nezná a má z toho trauma. Uvozovací věty jsem vynechala z toho důvodu, že jsem doufala, že kontext pomůže čtenáři pochopit, kdo co říká. 


Janina6
02. 12. 2014
Dát tip

Škoda toho „roztaženého“ formátu, dialogy kvůli velkým mezerám trochu ztrácejí na přehlednosti.Jinak styl je podle mě až příliš úsečný, nedovoluje čtenáři „ponořit se“ do uvažování postav. Je sympatické, že neplýtváš uvozovacími větami a vysvětlováním, místy jsem měla ale opačný problém. Jsi natolik stručná ve vyjadřování, že občas nevím, kdo vlastně mluví nebo si něco myslí, jestli matka nebo dcera. Taky jsem nepochopila ten náznak ze začátku povídky: „Udělal to znovu. Při pouhé vzpomínce se jí nahrnula krev do hlavy…“ - na co naráží. Co jí znovu provedl. Vypadá to na něco závažného, ale v textu nakonec není žádné další vodítko. Co se mi líbí, je to, jak popisy krajiny pěkně doplňují pocity hlavních postav. 


Tetřev
01. 12. 2014
Dát tip

Souhlasím:-)


Janina6
01. 12. 2014
Dát tip

Díky Zdendovi za nominaci.

Tetřeve, souhlasíš s účastí v soutěži?


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru