Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKde je má cesta?
Výběr: Print, hermit, kafka
06. 03. 2002
21
0
3932
Autor
Petula
Mám ženská ramena
a mužské příjmení
Přesto jsem tolik ráda na světě
A i když duše má
v trvalém vězení
v souladu s tělem těžko pokvete
jsem pyšná na sebe
Vždyť těch, co já
není tak mnoho
Do pekla
do nebe
Cesta stejná
pro málokoho…
A až se budeš ptát
Kam tělo a kam duše
Bože, tak odpovím
V blaženství nechci spát
K nirváně jen bloud kluše
Nechť se zas narodím…
A mohu-li si přát
– ta drzost k Tobě –
Prosím, ve správném těle…
Ať ze svých dilemat
zas sama v sobě
nenosím nepřítele…
Tak toto je opravdu... síla. I prolog by sám o sobě stačil :o) Zajímavá otázka i námět, zvlášť v dnešní době. Dobrý!
Tak toto bola bravúrne zvládnutá forma i obsah. Podnetné na premýšlanie. Ako som len rád, že som zavítal do tohoto klubu!!!!!!!!!!!!!! TIP*
Peťu: Samozřejmě, to co tady píšeš o tom, že společnost by měla všem umožnit důstojně žít, to je velice důležité a není o tom sporu (aspoň mezi námi). B_h nám dává svobodu, takže bychom ji měli respektovat i vůči sobě navzájem. To už je ovšem o něčem jiném, než o čem jsem zamýšlel diskutovat. Mé připomínky se týkají prologu a jsou to (subjektivní) kecy bláznivého filosofa. Je jasné, že každý to cítí jinak. Taky je pravda, že vypadá trošku ujetě pokoušet se definovat "Nejvyšší věci", když se ani pořádně nevyznáme sami v sobě, jenže když ono to člověku nedá.
Přeju přeradostný zbytek velikonočního období (50 dnů). :-))
Spvrivs:
Děkuji za odezvu!
Nejsem si však nijak jistá jakýmkoliv určitým „pochopením Boha“, abych mohla polemizovat, zda je tělo „jen“ tělem, či též obrazem a duše jen „osvícením“ či právě tím obrazem. Mnohdy se nevyznáme ani v lidech, natož pak, abychom se pokoušeli klasifikovat tak nepojmutelnou veličinu, jakou Bůh – pro všechna možná náboženství, civilizace a etnika – bezesporu je.
Jediné, co mohu tvrdit je to, co cítím za sebe. Dál nedohlédnu…
► Tělo je pro mne to „hmatatelné“, spatřitelné, fyzické, tedy proto ten „obraz“, stejně jako obraz světa.
► Duše je pro mne to „nehmatatelné“, to co mi bylo dáno jakousi formou souboru nadání (tedy „osvícení“): citu, inteligence, schopností vnímat a vyhodnocovat, milovat a též nenávidět, na základě rozvahy rozumu a citu krotit či podpořit své pocity či vášně a mnohé a mnohé další…
► Dále mi bylo dáno narodit se (už to samo je zázrak!) v nějaké epoše, kultuře, sociálním prostředí a být nějaké rasy. Též mi pak bylo dáno přijít na tento svět s nějakou osobní orientací a zařazením, pocitem, kam patřím. Pokud je zde určitá rozlada, pak člověk stojí před problémem, na jakou stranu se přiklonit. Co je menší zlo, komu ublížím a komu prospěji (včetně sebe sama) jakoukoliv ze zvolených cest.
Zde tedy nejde o protežování těla či duše, zde jde o hledání cesty. Někdo má ve všem jasno, někdo ne. Myslím, že ta druhá cesta, ač by se zdála složitější a těžší (a ona takovou ve skutečnosti opravdu je), přináší na druhou stranu člověku velké poznání a notný kus pochopení – prozření. Poznání a pochopení vykoupené zoufalstvím a duševní i fyzickou bolestí (doslova), ale i o tom je Život, Příroda, Bůh.
Záleží je na společnosti, zda lidem, kteří se liší (nadáním, barvou očí, pleti či vlasů, sexuální orientací či identitou, náboženstvím, vzděláním, pohlavím, řečí, místem a dobou narození, národností atd. atd.) UMOŽNÍ DŮSTOJNĚ ŽÍT – BEZ PŘETVÁŘKY A OPOVRHOVÁNÍ. Jen člověk sám má právo o sobě rozhodovat, druhým může být jen radou… Společnost ani nijaká komunita nesmí jedinci předepisovat či vnucovat způsob žití. Jediné, co je nutné, je zajistit obecnou informovanost a ochranu společnosti před násilím psychickým i fyzickým. Jen na základě informací a komunikace s druhými může člověk dělat správná rozhodnutí.
Kdybych měla před hodně lety patřičné informace a kdyby byla tehdy společnost otevřenější, rozhodla bych se pro jinou cestu. Myslím, že bych nelitovala, ale má cesta je (zatím?) jiná. Stále je čas…
Ahoj ||/-_-\|| Petula
No, myslím, že obrazem B_žím není tělo, ale právě ta duše. Už dávno je nám jasné, že Pán B_h není žádný starý milý šedovlasý pán, ale něco, co "stojí" nad celým vesmírem. Né že by tělo nebylo důmyslně vymyšleno, ale nejedná se, podle mě, o ten zmiňovaný obraz.
No a ta duše, ta podle mě není nějakým osvícením, ale součástí nekonečného B_žího Ducha, kterou nám daroval pro naši pouť pozemským (i posmrtným, ale to už zase budeme jeho součástí) životem. Stvoření k Jeho obrazu pro mě znamená, že nám vdechl právě část Sebe samého (Své tvořivé síly).
A ku dalšímu obsahu (verše *-1,2), pak můžu souhlasit jenom s druhou slokou. Né že by přílišné protěžování duše nevedlo k ochuzování těla, ale při přiměřené míře se jedná spíš o vyvážený životní styl. Nebezpečím je zde extrémismus.
No a tím jsem, myslím, zároveň naznačil, kde by mohla být Tvá cesta. ;-)
Spvrivs
Děkuji!
Prosím, můžeš se mnou diskutovat o tom prologu? Docela by mne to zajímalo! Klidně zde, nebo formou soukromé zprávy... Díky |||-_-|||
Prosím, můžeš se mnou diskutovat o tom prologu? Docela by mne to zajímalo! Klidně zde, nebo formou soukromé zprávy... Díky |||-_-|||
Teda dost zajímavé. Sice bych tady mohl s Tebou filosoficky diskutovat o tom prologu, ale samotná básnička je snad důležitější. A líbí se. ;-)
malykuba01
08. 03. 2002Astalavista
06. 03. 2002
krásné
už jsem dlouho nečetl něco s podobným námětem. Navíc tohle má ladnou notu a elegantní střih :))
t*