Smysl

Je den a přesto nepřestala noc
na prahu prosince myslíme na ráno 
a mícháme kávu proti proudu času 
jako na předměstích jsme 
vystaveni sami sobě 
a ruce si hřejeme o představy pečených kaštanů
a Vídní vůbec 
když hovoříme jazykem ryb 
který je bez písmen stejně jako myšlenky 
a oheň 
jen elektřina, která je od nás vzdálena mědí 
teď zpívá ve zdi jediný tón  
jež za zkratů má podobenství v ženě    
a zastavuje mužská srdce  
tak, že elektrikáři a kněží jsou si rovni
v marnosti toho 
jak oddělit od sebe těla izolacemi a prezervativy 
a vysoká napětí touhy 
vpustit do drátů
na něž podzim navléká korálky ptáků 
s nimiž se loučíme slovy orgasmů  
a zavřenýma očima  
jimiž předcházíme strachu z výšek
i adres 
a tak než zapiji čajem z prachu tabletku hvězd od bolesti
kterou si způsobuji svým probuzením
tak zhasnou výbojky zářící jako Gagarinovy výložky  
a stane se město 
kde anděl který jindy přenáší vědomí mrtvých holubů a sestřelených pilotů 
vypne tmu 
aby okna dostala zpět svůj smysl 
stejně jako světlo