Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Noční jinovatka, bronz a přísnost

16. 12. 2014
13
9
1586
Autor
Movsar

Koloběh

Podzim zaplavil město lávou listí a nízkými mračny. Jen málokdo zachránil holou náladu, aniž by za večerů léčil rány šípkovým čajem. Zima brzy dokoná dílo a z města na Vltavě budou Pompeje. Kdekdo pak na jaře odkryje stopy své minulosti. To už ale horké léto zaplaví ulice konfetami a bublinkami sladkých limonád. A tak pořád dokola.  

 

Těšitel

Na Arbesově náměstí se narkoman živí pomerančem. Vůní šťavnatého plodu ten muž sytí okolí. A sám se tomu směje skrze nepravidelný chrup, a ono to dělá chrup chrup. Až za chvíli podpálí signální plamen pod lžící, provoní to náměstí znovu. Špagátek sladké vůně heroinu vyšplhá vzhůru, aby se nakonec rozptýlil, snad předtím ještě ptáčky ve větvích rozptýlil. Ten dobrák z náměstí, ten těšitel čichu...  

 

Stodůlky o pátečním odpoledni

Stodůlky hučí trudné motorové lamento. Na obloze se střídá slunce s olejovými mračny. V kancelářích průmyslových budov to ale vadí pramálo: plameny LED svící žhnou stále stejně, do monitorů kreslí stíny shrbených postav, prostě světlo, sucho, bezpečí. Je pátek a blíží se odpoledne, práce tak vchází do svého závěrečného tempa: máčejí se rty v sektu, spřádají víkendové plány, vyměňují recepty. Tak jde pátek Stodůlkami.

 

Ruzyňský maják

Strážnou věž ruzyňské věznice by člověk snadno zaměnil za maják. Za ní červánky, pod ní útesy. Ne z kamene, útesy života. Tady se hromadí těla těch, kteří ztroskotali v moři zločinu. Až červánky zakryje prapor tmy, rozsvítí se oči majáku. Světýlka, co o nocích vábí další tuláky po tom ohromném moři.      

 

Noční jinovatka, bronz a přísnost

Sochy svatých pokryl první sníh. Třpytí se ve světlech lamp a výkladů, ale ani nová záře jim neubírá na přísnosti. Vrhají stále stejné stíny, mají stále stejné výrazy. Ta nehybnost dává příklad: Zastav se, člověče. Zatím tě žádný přísný soudce nevystavil příkazu věčného bloudění. Je to jen hlas doby, sám bludný, co tě vrhá zas a znovu na oběžnou dráhu světa. Ale nic tam nenalezneš, jen nepokoj. V těch tvářích svatých z kovu, hledících teď přes závoje zimy, nalezneš mnohem více. V noční jinovatce, bronzu a přísnosti.

 

 


9 názorů

Lakrov
02. 01. 2015
Dát tip

Nejvíc se mi líbí Ruzyňský maják. Jinak (jako obvykle) dobré postřehy.


Ferry
19. 12. 2014
Dát tip

Za vnímavost. :)


florian
16. 12. 2014
Dát tip

Nevím, jak voní heroin, ale tvoje mini mi zavoněly životem.


Diana
16. 12. 2014
Dát tip
Velice působivé postřehy ***

Sarrah
16. 12. 2014
Dát tip
*

srozumeni
16. 12. 2014
Dát tip
****

vůně heroinu jako kadidlo pro nevěřící...

Kočkodan
12. 12. 2014
Dát tip
Chápu touhu tesitele, mít zas herák ve svém tele, vzdyt jsem také propad droze - tem tvým dílkum psaným v próze. (smajlík)

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru