sám pro sebe

A cítíš rodí se něco velkého a celého. A stoupá pomalu nad obzor. A jednu botu rozvázanou. A pláč dítěte. Se silou jedoucího vlaku, tak vysoko jako létají ptáci. Je věcí měřítka a perspektivy. Těžko potlačit to dojetí, jsme tací o čem sníme. Bude to krásné jako východ slunce, pro tonoucího ve tmě. Je jen vůle Tvá. Tak poznej už konečně sám sebe. Probuď se! Jsem celkem dojatý. To vědomí světa svatého a šumění vln. A světlo, co snáší se ti na hlavu. Tvůj něžný hlas v mém duchu. Halucinovat. Šel jsi až sem, člověče? Světlo a síla. Hlad a tma. Naděje, ta musí být zelená a láska modrá. Hvězda s barvou azuru. Tak řekni mi jménem. O nás se mluví až když umíráme. Že něco je světlo a něco zase tma. Musí tě to bavit každou vteřinou. Když jen tak lehce. Když sám pro sebe, sám pro sebe.

---