něco ztratit

Ztratit, něco ztratit. Nevěřím na dobré nápady. Většinou ztroskotají hned na začátku. Dotknout se papíru, zapomenout. Nebo nezapomenout. Usmát se, kousnout do jazyka. A nic nezobrazovat. Dobytek. Ta opuštěnost a vzduch, co zebe. Mít tak něco pro tebe, něco, co bych ti dal. A snít, žvanit o něčem nad ránem. A pak spát. S prázdnotou ve svém pokoji vstávat, a s ní uléhat. Je to obraz, který zůstává bez pohybu. Jsem pokorný přece a nepromluvil jsem, skoro celý rok. Svítit tak modře. A prosím, zůstaň se mnou. Tak přežít ještě tento den. Jdeš do kytek, říká mi. Tak pomalu, třesoucíma se rukama. Řekni mi, na čem záleží? Mít malý a velký sen. Obě oči a něco před sebou. A záleží ti vůbec na něčem? Ty rychlíky co mizí směr na Brno. Ten pach nástupišť a zima a usínání. Břeclav a hluchota. Zase už to bude rok. To něco, vy královno, která žijete ve mně. Tak nedej zahynout. Jsem živý, tak jaké to je. To ne, nebylo nebude jen věčný pohyb, to nyní to věčné nekončící teď. Ty jedna vráno, i ty jeden havrane. Tak na čem záleží, Christiane. Vy jedni andělé. Zvony. Duše a holub. A já tak nepatrný v této krajině. Mikrokosmos naší lidskosti, noční proud. Až mé sny zaplaví voda. Až nebudu mít kde stát. Nevědět, jak tiše spočinout. Bude to zase ta samá květina, co mám chuť se ji dotknout. A obnažené kostry velryb na našem poli. Vítr a drak. A na zítřek těšit se, že nemám chuť se smát, ale šťastní tam někde přeci jsme. Tak zalkni se slovy útěchy. Nenašel jsem tě v tichu. A jinde bych tě nehledal. Síla je v opakování, v návratech. A rytmus pohybu. Pach moči rzi a oleje. Jsi stále jen kolemjdoucí. Hvězda, a tam někde je i tvá naděje-samota. Kroky, které nikam nevedou. Letmý dotek, trocha vody a řasenku. A na řasách máš řasenku. Trocha černi. Linie tvé tváře. To je tam, kde jsem doma.

---